Článek
Předchozí článek: https://medium.seznam.cz/clanek/narfa-cesta-vasne-ii-kapitola-zacarovany-kruh-145594
Poté, co mi můj partner sdělil, že na mě v podstatě nemá chuť, jsem si potřebovala utřídit myšlenky. Odešla jsem tedy na pláž. Nepřemýšlela jsem ani chvíli nad tím, že bych ho opustila, ale spíš, jak se ta situace zdá neřešitelná. Jak z toho zatraceného kruhu vlastně ven? Navíc jsem byla naprosto vytočená, protože kdyby někdo respektoval už od začátku mé sexuální potřeby a nebral je na lehkou váhu, nemuselo to zajít tak daleko. Ale to jsou chlapi s tím jejich častým „Já žádný problém nemám.“ Takže to, že já bych si byla bývala přála erotické vášnivé hrátky alespoň jednou týdně, ze mne vlastně dělá nymfomanku.
To, že jsem se několikrát snažila zvědomit, že je potřeba o této záležitosti alespoň komunikovat, se setkalo se stejnou reakcí: „Nemám o čem mluvit, já totiž žádný problém nemám.“
Na druhou stranu je můj partner ten rozumnější, racionálnější a je schopný v každé situaci zachovat chladnu hlavu. Já jsem impulsivní a emocionální. Když jsem v emocích, jednám iracionálně. Když vřu, potřebuji řvát. V terapeutické komunitě v Solenicích pro zvládání hraniční poruchy osobnosti (HPO) jsem se za šesti měsíční pobyt naučila dost, ale STOPKU jsem si stále dát nedokázala. Tak jako v této situaci…
Vrátila jsem se akorát před prohlídkou domu, na kterou jsem se ale vůbec necítila. Navíc bylo potřeba dořešit náš konflikt.
Začal tím, že teď prochází velmi stresovým obdobím - dali jsme výpověď v práci, čeká nás stěhování a nástup do práce nové. Do toho dům, který jsme měli vybraný ke koupi, o kterém on jednal celý měsíc s právníkem, a který jsme si přiletěli prohlédnout a dojednat osobně, koupil těsně po našem příletu někdo jiný. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než nasmlouvat osobní prohlídky v dalších domech.
Navíc tohle je místo, kde spolu budeme jednou žít a on se těšil, že ho budeme spolu poznávat a užívat si dovolenou a já do toho už od prvního týdne hledám jiný chlapy. K tomu všemu do něj neustále s něčím jedu a on fakt nemá chuť. V jeho očích se teď zkrátka sype úplně všechno. Zmiňoval, že to vše ho stojí hodně energie a potřebuje, abych ho víc podpořila.
Oponovala jsem. Velmi rozhořčeně jsem oponovala: „To je neustále něco, a ne pouze touto momentální situací. Já také něco potřebuji a za téměř tři roky, co se známe, to nevypadá, že by tě mé zvířecí potřeby opravdu zajímaly. Vždyť ses za celou tu dobu nezajímal ani o to, kde mám erotogenní zóny a jak je třeba i stimulovat. Popravdě já jsem schopná hodně zvlhnout, ale s tebou se mi to bohužel ještě nepoštěstilo. Mám pocit, že se motáme v kruhu, jelikož ty potřebuješ něco, co já ti nejsem schopná dát, protože jsem sexuálně tak frustrovaná, že bych potřebovala mít aspoň sto chlapů, abych se srovnala. Chlapy jsem tu začala hledat, protože jsem neočekávala, že by to s tebou mohlo být jiné než na jakékoliv z našich předešlých dovolených.“
Jakákoliv silná emoce mě snadno přivede k pláči. V této záležitosti se mé slzné kanálky ovšem zatím neozvaly, i přesto, že jsem se tomu sama udivovala. Cítila jsem často vztek, beznaděj a zoufalství, ale nikdy to nevyústilo v pláč. Až dnes. Dostavil se usedavý, zajíkavý pláč, vyvěrající z nejhlubšího nitra mého zoufalství. Do toho jsem křičela na mého partnera, že s ním na žádnou prohlídku nejdu, že s ním žádný dům nechci.
On opět zachoval chladnou hlavu: „Vím, že mě miluješ a já miluji tebe. Spolu zvládneme všechno. Tyhle situace jsou dobré k tomu, aby se pročistil vzduch. Je důležité lépe vnímat, co potřebujeme. Bude to dobré. My to spolu zvládneme. Chci s tebou strávit celý svůj život. A teď pojď, chci s tebou vidět ten dům. Už jdeme pozdě.“
A tak jsem dobrečela, nasadila si brýle a šlo se.
Celý den jsem byla dost načatá, takže stačilo málo a zase jsem se rozbrečela - stavidla se otevřela.
Druhý den jsem se snažila nepeskovat a den následující za mnou partner ráno přišel a poskytnul mi takovou předehru, u které jsem se i trochu roztřásla. Polaskal všechna má příjemně citlivá místečka.
...TBC
