Článek
Předchozí kapitola: https://medium.seznam.cz/clanek/narfa-otevreny-vztah-aneb-kdyz-zkousim-jak-to-funguje-130182
Začátkem dubna jsme odletěli na měsíc na dovolenou. Neočekávala jsem žádnou zvýšenou aktivitu - byla to už přece jen naše šestá dovolená, takže jsem už věděla, jak to chodí. Ale když se se mnou, po deseti dnech naší dovolené, ráno opět jen tulil, aniž by z toho koukalo něco vážnějšího, už jsem se fakt naštvala. Upřímně mě vytáčelo, že ráno není čas a chuť na nic jiného než na jeho ranní rituály. A pak si nacpat břicho k prasknutí tak, že není chuť na nic jiného než na trávení.
Tak jsem zas vyjela, jako pravidelně každý měsíc, i přesto, že vím, že tím vše spíš zhorším. Jenže na druhou stranu to mám tak málo a nikde se mi nepodařilo najít, co hledám.
Zaregistrovala jsem se dokonce i na zatraceném Tinderu. Bohužel nemám nervy na většinu chlapů, kteří nejsou schopní vést normální konverzaci, aniž by co možná nejrychleji nesklouzli k prasárnám. Já jsem na tohle ve svých 34 letech asi halt staromódní. Potřebuji alespoň pár hodin na napojení a nacítění. Nejsem schopná okamžitě fotit a natáčet svůj otevřený rozkrok. Vždycky jsem tyhle věci dělala pro svého partnera, a ne prostě pro random chlapa.
Pro mého partnera nic takového nepřipadá v úvahu, to už jsem vzdala na začátku. Když jsem mu párkrát zkoušela udělat striptýz, smál se u toho. Člověk se pak cítí trapně a vlastně dost nechtěně.
Jen tak pro zajímavost, já nejsem blbá a vím, že jeho reakce, a všeobecné počínání si ohledně sexu, u něho pramení z nejistoty a životních traumat, které se mnou můj partner zatím není schopný otevřeně komunikovat. Já ale s tímto faktem také musím nějak pracovat a také jsem jen člověk, co má své potřeby.
Kde jsem to.. Jo! Po tom, co jsem na něho vyjela, oponoval tím, že neví, jak na mne má mít chuť, když ho věčně kvůli něčemu peskuji. Jenže já mam pocit, že ho peskuji už jenom z čistého zoufalství a frustrace, že je v tom skryté zoufalé volání po vášni. Takže se motáme v začarovaném kruhu. Nevím, jak ho přestat peskovat, fakt to nevím. Ale vím, že ho peskuji hodně. Za věci, které dělá a nedělá, za to, jaký je a není.
Jenže ho taky miluji. Za to, co dělá a nedělá, za to, jaký je a není.
Prostě jen doufám, že pokud dostanu jinde, co nedostanu doma, všechno se najednou uklidní. Ale.. Co když ne? Co když to pak budu chtít o to víc a nebude snadné pokaždé někoho najít a já budu o to zoufalejší?
Už ani nevím, jestli tu erotiku opravdu tak potřebuji nebo jde už jen o princip. Budhisté se tělesných prožitků vzdali dobrovolně. Možná mi vesmír chce dát najevo, že je řada na mně a je načase uchýlit se k meditaci.
A nebo se víc „otevřít“ na Tinderu. Nejde přece o lásku na celý život. Kdybych ty sociální sítě aspoň tak nesnášela.
... TBCd
