Článek
Antonín Kalina přišel na svět roku 1902 ve čtvrti Kočičina v Třebíči. V této chudé čtvrti se narodil spolu s jeho jedenácti sourozenci do rodiny obuvníka. Tato profese mu byla velmi blízká, a tak se i on po vzoru svého otce vyučil obuvnickému řemeslu, které v pozdějším věku vykonával. Kalina byl jako jeho otec levicově smýšlející člověk, který se neváhal politicky angažovat. V roce 1923 proto vstoupil do KSČ, které byl věrný až do sklonku svého života.
S nástupem třetí říše byly zhotoveny seznamy takzvaných nepřátel režimu, ve kterých figurovaly českoslovenští důstojníci, socialisté, komunisté a další extremisté. Součástí těchto seznamů bylo i jméno Antonína Kaliny. Toho v den, kdy vypukla druhá světová válka, nacisté při cestě do Baťových závodů zatkli. Jen týden od zatčení byl Kalina transportován do koncentračního tábora Dachau. Tento tábor byl nacisty zřízen jako vůbec první koncentrační tábor určený pro politické vězně. Později byl ale Antonín Kalina převezen do Buchenwaldu. Tento tábor zprvu vznikl pouze pro politické vězně, ale v průběhu války se jeho účel změnil a prošlo jím na 250 000 zajatců.
Po příjezdu do Buchenwaldu se Kalina ihned zapojil do akcí tajné organizace Československý národního výbor. Toto politické uskupení bylo založeno prvními vězni při vzniku tábora. Cílem frakce bylo zlepšení podmínek pro ostatní vězněné osoby a oraganizování záchranných akcí. Tou největší a nejriskantnější byla Kalinova dětská záchranná mise.
Jelikož byl Kalina dobře jazykově vybaven a německy hovořil vždy sebevědomě, podařilo se mu stát se správcem bloku 66. Ten sloužil výhradně pro děti. Kalina si dobře uvědomoval, jak jsou děti zranitelné a tak jim obstarával extra příděly jídla navíc, lepší deky či léky, pokud byly dostupné. S velkou fluktuací vězňů v táboře bylo Kalinovi jasné, že aby děti ochránil, je potřeba udělat více. Nejprve židovským dětem přepisoval jména na křesťanská, dále jim odstraňoval z oblečení hvězdy, které dávaly okolí najevo, jakého etnika děti byly a učil je správně vyslovovat svá nová jména. Aby se děti vyhnuly tvrdé práci a otřesným podmínkám, přesvědčil dozorce, že blok 66, kde se děti nacházely, je zamořen epidemií tyfu, což v koncentračních táborech nebylo nic ojedinělého. Dozorci Kalinovi tento riskantní tah uvěřili a bloku 66 se raději vyhýbali. Děti tak nemusely ani na každodenní ranní nástupy a sčítání vězňů.
Když se chýlil konec války, nacisté organizovali takzvané pochody smrti. 7. dubna roku 1945 přišli nacisté i do bloku 66 a konfrontovali Kalinu, aby jim vydal všechny židovské děti. Kalina ale s velkým odhodláním prohlásil, že už se u něho v bloku žádné židovské děti nenacházejí.
Těmito lstivými manévry, při kterých Kalina riskoval doslova svůj holý život, se mu podařilo zachránit na 1300 dětí. Jednalo se tak o naprostý zázrak, neboť samotný Kalina měl ve svých dokumentech uvedeno, že je nežádoucí, aby se vrátil z tábora živý. Po válce ale o jeho heroických činech nebylo ani vidu ani slechu. Sám Kalina se nikdy svou záchranou misí nechlubil a ani přeživší děti nechtěli nikde vypovídat o svých prožitých hrůzách.
O jeho činech se tak svět dozvěděl až počátkem jednadvacátého století, kdy mu byl na popud přeživších obětí války Izraelem udělen čestný titul Spravedlivý mezi národy. Tento titul náleží osobám, které jsou nežidovského původu, ale významně přispěli k záchraně židovských životů. Následně obdržel i medaili in memoriam Za zásluhy I. stupně od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. V jeho rodném městě Třebíči mu roku 2015 vystavěli pamětní desku. Je velká škoda, že se ani jedné z poct Antonín Kalina nedožil. Přitom patřil mezi největší hrdiny druhé světové války, steně jako třeba Sir Nicholas Winton nebo Oskar Schindler.
Zpracováno na základě:
