Článek
Říká se tomu svobodná přístavní zóna. Je to označení pro část území, které sice leží na území zahraničního státu, ale je čistě ve zprávě toho domácího. A právě takové území Česká republika má. A nejedná se o úplně malou oblast. Přeci jen 32 kilometrů čtverečních už stojí za řeč. Přesto, že se to zdá neuvěřitelné, můžeme konstatovat, že Česká republika má část území s přístupem k moři.
Na základě definice svobodné přístavní zóny je ale jasné, že v našem vnitrozemí ho nenajdeme. Pokud se na toto místo budeme chtít podívat, budeme muset pár set kilometrů cestovat. Nejkratší vzdálenost k našemu moři je něco málo přes 500 kilometrů od našich hranic.
A kde to „české moře“ najdeme? Leží nedaleko Hamburku. Jedná se o námořní přístav, kde narazíte prakticky jen na Čechy. Skládá se ze tří samostatných částí. Najdeme zde Sálský, Vltavský a Peutský přístav. Místo však není určené pro běžné turisty, kteří by se sem přijeli rekreovat, vstup do moře zde díky přístavním hrázím není umožněn.
Pod správou Česka je toto území už od roku 1929. V té době však patřilo Československu. Tato zvláštní svobodná přístavní zóna byla ujednána Versailleskou smlouvou. Česko má území ve správě oproti zaplacení ročního nájemného ve výši 100 tisíc eur. A přestože je informace o českém přístupu k moři doslova převratná, dlouho už tomu tak být nemusí. Ve Versailleské smlouvě je jasně uvedeno, že náš stát má na správu tohoto území nárok po dobu 99 let. Zbývají nám tedy ještě asi čtyři roky. Pokud do té doby nedojde k další dohodě, Česko definitivně přístup k moři ztratí.
Není to ale jediná svobodná přístavní zóna s přístupem k moři, kterou mělo Československo ve správě. Na základě stejné smlouvy jsme měli nárok i na část území v polském Štětíně. Po řekách se pak námořní náklady převážely zejména na Ostravsko a do přilehlých oblastí. Pronájem území měl trvat stejně jako v případě hamburského přístavu 99 let, avšak po druhé světové válce jej Československo ztratilo. Důvod byl jednoduchý. Versailleská smlouva zakládá nárok na německé území ve Štětíně, neboť oblast byla v té době součástí německého území. Po válce ale Štětín připadl Polsku, a tak již nebylo možné přístav nárokovat.
Následná jednání s Polskem sice po několika letech vedla k dohodě, Československo se ale v polovině 50. let pronájmu vzdalo a vrátilo jej polské straně. Od té doby tak máme pouze jediný přístup k moři právě v německém Hamburku.
To, co se na první pohled zdá jako naprostý bizár, může být někdy skutečně pravda. Česko má přístup k moři a svůj vlastní kousek moře, i když je od centrálního Česka daleko a leží na území jiného státu.
Zpracováno na základě:
Česko je blíže novému přístavnímu území v Hamburku. Přiblíží mu moře - Deník.cz (denik.cz)
