Článek
Když nám zemře domácí mazlíček, dokážeme pro něj truchlit stejně jako pro příbuzného či blízkého. Možná by nás ale ani nenapadlo, že to mají podobně zvířata žijící ve volné přírodě. Dokazuje to hned několik živočišných druhů, jejichž truchlení a pohřební rituály byly v minulosti zmapovány.
Je to zhruba sedm let, co se povedlo poprvé natočit šimpanze po smrti jejich blízkého druha. Stalo se tak v africké Zambii a kamery zdokumentovaly pohřební rituály tohoto živočišného druhu. Unikátní jsou záběry i v tom, že se nejednalo o přímého potomka jedné ze šimpanzic, ale o mládě, které si šimpanzice osvojila. Když mladý šimpanz zemřel, jeho adoptivní matka začala jeho tělo čistit připravenými primitivními nástroji, nejvíce se přitom soustředila na jeho chrup. Zuby mu čistila i poté, co ostatní členové tlupy místo opustili. Dá se tak předpokládat, že se jednalo o pohřební rituál, při kterém se se šimpanzem jeho blízcí rozloučili.
Pro mrtvé ale truchlí i tak velká zvířata, jako jsou sloni, což je pokládáno za velké překvapení. Vědci se totiž dlouhou dobu domnívali, že kromě lidí dokážou smutek nad ztrátou člena rodiny vyjadřovat právě pouze šimpanzi. Sloni ale mají velmi častý a symbolický rituál. Kolem těla zesnulého slona často několik minut pochodují dokola a přitom se ho občas dotknou buď chobotem nebo tlapou. Také ho po určitou dobu chrání, aby se do zdechliny nepustili mrchozřouti. Nakonec ho přikryjí listím, nejčastěji palmovými listy, v některých případech se ho snaží přikrýt i zeminou.
Prokázalo se tedy, že stejně jako šimpanzi jsou i sloni velmi citlivá zvířata, v rámci rodiny či tlupy si vytvářejí silná citová pouta a dokáží dávat najevo sympatie. Pokud dojde ke smrti jednoho z nich, truchlí za něj při tomto zvláštním pohřebním rituálu. A to platí i v případě poranění jednoho ze slonů. Některé druhy zvířat by raněného jedince nechaly na místě a utekly, sloni se ale snaží svého člena dostat do bezpečí tím, že ho podpírají, aby se dostali mimo místo ohrožení.
Ještě více tak překvapí, že i kosatky dokážou cítit smutek. Pokud novopečené kosatčí matce zemře mládě, je pravidlem, že se o něj ještě nějakou dobu stará, jako by stále žilo. V roce 2018 se vyskytl i velmi raritní případ, kdy kosatčí matka takové mrtvé mládě před sebou tlačila po neuvěřitelnou dobu více než dvou týdnů. Podle vědců se to dá považovat za projev truchlení a stesku.
Člověk je sice nejvyšší formou života na této planetě, zdaleka ale není jediným tvorem, který má city, dokáže milovat a tesknit. Jak pozorování v přírodě dokazují, žal nad ztrátou blízkého dokážou vyjadřovat i jiní živočichové a fascinující záběry, které se občas povede natočit, to dokazují.
Zpracováno na základě:
