Článek
Jan Antonín Baťa měl s Tomášem Baťou společného otce, avšak matku měl každý jinou. Pocházel totiž z druhého manželství svého otce Antonína Bati. Logicky byl tedy mladší než jeho bratr Tomáš, a to hned o 22 let. Narodil se v roce 1898 jako Jan Karel Baťa.
Vzhledem k rozdílnému věku s Tomášem nikdy nevyrůstal, ale měl čtyři vlastní sourozence, se kterými žil společně se svou matkou. Jeho otec zemřel, když mu bylo sedm let. Když mu pak bylo teprve deset let, vyžádal si ho spolu s jeho dalšími dva bratry Tomáš Baťa do Zlína. Tam jim zajistil řádné dokončení školní docházky a v roce 1912 i práci ve své továrně, kde Jan Antonín, tehdy stále ještě Jan Karel, pracoval jako příručí.
Po dvou letech ale odjíždí za hranice hledat nové pracovní zkušenosti. Prodírá se zejména Německem, avšak jeho cestování nemá dlouhého trvání. Do Evropy přichází první světová válka. Vrací se tedy do podniku svého bratra a postupně zkouší nejrůznější pozice v továrně, prokazuje však, že má navíc, než být pouhým dělníkem. Už v roce 1926 se stává vedoucím nákupního oddělení.
Když pak v roce 1932 při tragické letecké nehodě umírá jeho bratr, vyvstává otázka, kdo bude řídit firmu. Legitimně by mělo vlastnictví akcií firmy přejít na Tomášovu ženu a syna. To se ale ovšem v tomto případě nestalo. Tomáš Baťa měl pro případ své smrti vymyšlený geniální plán.
V ohnivzdorné pokladně v kanceláři Tomáše Bati byly objeveny dvě obálky. První z nich byla nadepsána textem Moje závěť, druhá však jménem Jana Karla Bati. Jednalo se o potvrzení ústní kupní smlouvy, kterou Tomáš Baťa prodal veškeré akcie firmy svému bratrovi. Bylo to něco neslýchaného. Celá rodina byla v šoku. Novým majitelem firmy Baťa fungující v desítkách zemí na světě se stává jeho mladší bratr Jan Karel Baťa. Samozřejmě se o legitimitě takové ústní smlouvy vedly později spory. Jan Karel Baťa se tak stal na základě koupě těchto akcií ředitelem celého koncernu, jenže až do rozbalení obálky o tom neměl ani tušení.
Jan Karel Baťa vede firmu svědomitě a ta pod jeho vedením jen vzkvétá. V roce 1937 se majitel firmy vydává na cestu kolem světa, kde chce zkontrolovat všechny pobočky na světě a uzavřít nové kontrakty. Na této cestě ujede a uletí neuvěřitelných 54 tisíc kilometrů. O jeho výpravě vznikl následně dokument a cestopisná kniha. Lidé mohli vidět autentické fotografie Jana Karla Bati z cesty kolem světa. Opět něco, po čem dychtil každý.
Jan Karel Baťa byl velkým vlastencem a byl si vědom sílícího nacistického nebezpečí, které přichází z tehdejšího Německa. Aktivně proti tomu bojoval. Psal vlastenecké články, jednal i s politiky. Když ale přichází v roce 1939 okupace, Baťa pod záminkou účasti na světové výstavě emigruje do USA. Rodinu s sebou vzít nemůže, té se ale později podaří uprchnout a dostat se za ním do Spojených států. Tento rok si Jan Karel Baťa mění jméno na Jan Antonín Baťa na počest svého otce.
Na území USA začíná stavět továrnu, slibuje boty pro armádu. Ani jedno však není nakonec schopen splnit. Navíc se neštastně mísí do vnitřní politiky tehdejších Spojených států. Vzniká vůči němu odpor, možná i strach z konkurence. Nakonec mu oficiálně není prodlouženo vízum a Jan Antonín Baťa musí ze země.
Začínají se šířit zvěsti o tom, že Jan Antonín Baťa si přeje německé vítězství a že se dostává do častých sporů s exilovým prezidentem Benešem. Nakonec to v roce 1943 vyústí k vyřazení Bati z okruhu loajálních občanů Československa. Baťa však k Hitlerovi zůstává nadále neutrální, nevyjadřuje se proti němu, což mnohé pobuřuje. Ještě za války se z USA Baťa dostává do Brazílie. Zakládá zde řadu nových obuvnických společností, zakládá i nová města po vzoru Zlína.
Aby nedošlo ke konfiskaci Baťových závodů, dochází k převodu akcií z Jana Antonína Bati na vdovu po zesnulém Tomáši Baťovi tak, aby Jan Antonín Baťa neměl nadpoloviční většinu. Tím byl podnik zachráněn. Jenže Marie Baťová nově nabyté akcie po válce odmítla vrátit a předem domluvený dočasný převod zapřela.
V roce 1945 byl celý koncern znárodněn, Jan Antonín Baťa zůstává v Brazílii, kde je mu v roce 1946 uděleno státní občanství. V roce 1957 je pak navržen na Nobelovu cenu míru za navržené a uskutečněné kolonizační projekty. Jan Baťa se ale kandidatury vzdává.
Za jeho největší dílo je považován most přes řeku Paraná, jehož otevření se ale Jan Antonín Baťa již nedožil. Zemřel v den, kdy se měl most slavnostně otevírat, 23. srpna 1965. I tak je nejen Brazilci dodnes vzpomínán, ale je především významnou osobností československé předválečné historie.
