Článek
Svátek svatého Mikuláše se sice slaví až 6. prosince, ale již v předvečer tohoto svátku do našich domovů zavítá muž v dlouhém plášti s čepicí a bílým plnovousem v doprovodu anděla a také čerta. Je to dlouholetá tradice, kterou stále dodržuje velké množství rodin, ve kterých mají malé děti. Jenže některé děti na existenci těchto bytostí ještě stále věří, a proto pro ně může být Mikulášova návštěva opravdovým traumatem.
V takový den se ulice plní lidmi v převlecích, kteří nám za nějaký poplatek obdarují a často i vystraší naše děti. Čertů se totiž děti bojí nejvíce. Rodiče tak návštěvu těchto bytostí berou jako výchovný prvek, kdy postraší své zlobivé dítě, a doufají, že se dítě zalekne a bude alespoň po nějaký čas hodnější. Jenže pro ně nejsou čerti jen převlečení lidé, jejich vzezření je děsí. A to může mít na dítě i neblahé účinky.
Rodiče mají ve zvyku děti s postavou čerta strašit ještě před samotným 5. prosincem. Stačí slovní zmínka o tom, že si pro dítě přijde čert, když bude zlobit, a v mysli dítěte, které na čerty věří, se mísí strach, bezmoc a zoufalství. Může se tak stát, že dítě žije i několik týdnů v nejistotě toho, co přijde. Přemýšlí o tom, zda zlobilo natolik, aby si ho čert odnesl. Jak přiznávají i psychologové, takový stres může ohrozit vývoj dítěte, proto bychom se před takovým strašením měli mít na pozoru.
Děti jsou nakonec obdarovány množstvím sladkostí a ovoce, většinou po zarecitování básně nebo po zazpívání lidové písně, přesto však jsou po celou návštěvu Mikuláše a jeho družiny v napětí. Takové napětí prožívají již týdny před samotným příchodem těchto pohádkových bytostí. Když pak večer slyší zvonek, kterým Mikuláš oznamuje svůj příchod, zrychlí se jim tep a rozklepou se. Jsou v tom největším stresu, do jakého je můžeme dostat.
V praxi může mít tento dlouhodobý stres a následně i šok při přítomnosti Mikuláše a čertů hned několik možných negativních dopadů na naše dítě. Dítě se může začít pomočovat. V krajních případech může mít dítě následky, které si s sebou ponese celý život. Patří mezi ně i zadrhávání, kterého se později zbavuje jen velmi obtížně.
Takové trauma nám za to, že dítě bude několik týdnů hodné, opravdu nestojí. Návštěva Mikuláše s andělem a čerty je však tradicí. Jako taková by měla být určitě zachována. Jenže návštěvy těchto bytostí přerostly v hrozbu, kdy zejména čerti hodnotí, jak se dítě během roku chovalo a vyčtou mu jeho hříchy, které jim předtím sdělí rodiče. Čert se tak dostává do pozice autority, do pozice nadpřirozené pekelné osoby, která je ztělesněním strachu. Abychom našim dětem nevědomky neubližovali, je třeba, aby toto schéma autorit bylo narušeno. Děti nesmí cítit strach, stačí přirozený respekt. Čert by se při své návštěvě neměl moc projevovat, měl by být jen služebníkem příchozího Mikuláše. V žádném případě nesmí dítěti vyhrožovat, že si ho odnese do pekla, nebo ho dokonce děsit připraveným pytlem na zlobivé děti.
Poslušnost a vzorné chování si u dětí musíme vypěstovat sami. Vynucené sliby, které slíbí z vyděšení, stejně takové dítě nesplní. Přestaňme hazardovat s dětskou psychikou.
