Článek
Naší nejúspěšnější olympijskou medailistkou byla bezesporu Věra Čáslavská. Z celkem třech olympiád přivezla totiž neuvěřitelných jedenáct medailí, z nichž sedm bylo zlatých a čtyři stříbrné. Hned za ní se co do počtu olympijských medailí řadí ale hned dva muži. Prvním z nich je Emil Zátopek. Dvě olympiády mu přinesly čtyři zlata a jedno stříbro. Často se ale zapomíná na Ladislava Váchu.
Ladislav Vácha byl mnohem starší než Věra Čáslavká, dokonce i starší než Emil Zátopek. Narodil se totiž už na konci předminulého století, konkrétně v březnu roku 1899 v Brně. Už jako malý začal navštěvovat místního Sokola. Brzy se z něj stal známý gymnasta a už v pouhých 21 letech patřil mezi českou špičku v tomto sportovním odvětví. Následovala tak nominace na olympijské hry 1920 v Antverpách. Náš tým ale bohužel skončil na čtvrtém místě bez medaile.
Již na olympiádě v Paříži v roce 1924 ale získal Vácha jako jednotlivec hned dvě bronzové medaile. První z nich si vybojoval na kruzích, druhou ve šplhu na laně. Po této olympiádě navíc začaly přicházet další zlaté úspěchy na mistrovstvích světa. Dostal dokonce nabídku od Tomáše Bati, aby pracoval v jeho firmě ve Zlíně a propagoval tak jak jeho město, tak jeho firmu.
Nejúspěšnější období však Vácha zažil na olympiádě o čtyři roky později. Ta se konala v Amsterdamu a gymnastovi přinesla hned tři medaile. Dvě stříbra za turnaj družstev a na kruzích, zlato pak Vácha vybojoval na bradlech. A přesto, že se o Váchovi dnes moc nemluví, stal se legendou českého sportu, na kterou bychom neměli zapomenout.
Váchovo zlato na olympiádě v roce 1928 bylo druhým českým zlatem v historii novodobých olympijských her. A tím mělo i nesmírnou cenu. Baťa ho pak ve Zlíně uvítal jako velkého hrdinu. Následně Vácha ukončil sportovní kariéru a začal se věnovat přípravě mladých a nadějných gymnastů.
Jako správný sokol ale nedokázal Vácha nečinně sedět, když do Československa dorazila válka. Okamžitě se zapojil do odboje proti nacismu, tím na sebe však upoutal zrak neúprosného gestapa. To ho sledovalo doslova na každém kroku. Už krátce po začátku války se Vácha dostal do vězení, brzy byl však propuštěn. Osudným se mu stalo druhé zatčení na jaře 1943.
Gestapo ho tehdy věznilo na Špilberku. Podle dostupných informací byly jeho výslechy plné bolesti a mučení. Přestože se po dvou měsících utrpení dostal na svobodu, netrvalo dlouho a zemřel na mozkovou příhodu. Objevila se pak i tvrzení, že mu nacisté před propuštěním vpíchli jakousi injekci, která měla za následek rozklad jeho krve.
Na Váchově pohřbu, který se stal symbolem protinacistického odboje, pak gestapo pozatýkalo další sokoly. Život i tajemná smrt jednoho z našich historicky nejlepších sportovců se pro sokolskou obec stala velkým a důležitým symbolem na mnoho následujících desetiletí. Jen mnozí z nás už na Váchu zapomněli.
Zpracováno na základě:
