Článek
Oficiální název tohoto ptáka je Gvačaro jeskynní. Vyskytuje se pouze v jižní Americe, kde si získal pověst naprosto jedinečného živočicha. Je to poměrné malý letec, který dorůstá délky necelého půl metru a váží méně než půl kilogramu. Přes den ho ale uvidíte spíše spát nebo odpočívat. Do hledání potravy se totiž pouští až se západem slunce.
Gvačaro má hned dvě přezdívky. Říká se mu jednak olejový pták. Vznik tohoto přirovnání je jasný. V noci totiž gvačaro sbírá olejnaté plody. Olej se mu pak ukládá v těle ve formě tuků a v kombinaci s jeho velmi krátkými nohami působí poněkud obézně.
Také se mu ale říká létající velryba, a to právě kvůli množství tuku, který si v těle ukládá. Stejně jako u velryb je jeho tuk mimořádné cenný. Ukázalo se, že je i mnohdy i cennější a má všestranné využití. Kromě základní funkce maziva technických strojů se dá tento tuk používat i ke svícení a v některých případech dokonce i k vaření.
Nejčastějšími olejnatými plody, které gvačaro konzumuje, jsou plody palem. Tuk, který se z něj získává, je tak nejkvalitnějším palmovým olejem. V minulosti byl ale gvačaro terčem pytláckých útoků. Tito lovci se jeho tuk snažili zpeněžit nelegální cestou, což vedlo k drastickému úbytku jeho populace. Navíc se prakticky nemohl množit, protože lovena byla především mláďata.
Proč ale docházelo k lovu právě mláďat? Dospělý jedinec gvačara váží méně než půl kila, obvykle kolem 400 gramů. Rodiče ale své potomky vykrmují velmi vydatně semeny z palem. Mláďata se kvůli tomu nafukují, dlouhou dobu se prakticky nepohybují, a tak v raném stádiu mohou vážit i o polovinu více než jejich rodiče. A jejich tuk je v tomto momentě nejcennější a nejžádanější.
Paradoxní je, že největší profit z oleje, který se získával z tohoto druhu ptáka, měla církev. Prakticky veškerý olej totiž putoval do kostelů a klášterů, kde dostával důležitou funkci během náboženských obřadů. Zapalovaly se s ním posvátné lampy. Olej, který mniši nespotřebovali, pak prodávali dál za výrazně vyšší cenu a bohatli na tom. S příchodem moderní vědy, která dokáže vyrábět oleje na svícení synteticky, bylo od lovu tohoto pozoruhodného stvoření upuštěno.
Gvačaro dokáže migrovat i stovky kilometrů, pro svůj život ale potřebuje jeskynní prostory, ve kterých hnízdí v početných koloniích. Je unikátní tím, že pro hledání potravy používá echolokaci. Tedy gvačaro vyšle zvuk, který se od hledané potravy odrazí a vrátí se zpět k němu. Podle toho dokáže určit, kde se předmět jeho zájmu nachází, a pro potravu tak letí najisto.
Gvačaro jeskynní se dnes řadí k živočišným druhům, které jako jedny z mála byly před úplným vyhubením zachráněny lidským vývojem. A je to v každém ohledu dobře. Gvačaro je nejen světovou raritou, jeho baculaté tělo na krátkých nohách působí navíc neskutečně roztomile.
Zpracováno na základě:
