Článek
Marcel Petiot byl rodilý Francouz. Jako problémový se ukázal už během dospívání, kdy vykradl poštovní schránku a poškodil veřejný majetek. Odsouzen ale nebyl, neboť bylo zjištěno, že trpí duševní poruchou. V té době mu bylo sedmnáct let. Kriminální delikty ale údajně páchal dál. O to překvapivější je, kam až to ve své profesní kariéře dotáhl.
Za své prohřešky byl několikrát vyloučen ze školy, a tak se po začátku první světové války dobrovolně přihlásil do armády, protože v bránění své vlasti uviděl smysl svého života. Násilí, které však za války zažil, i zranění, která utrpěl, ho ale dovedla až k psychickému zhroucení. I během války proti němu ale bylo vzneseno několik obvinění, která se týkala krádeží peněz, armádních zásob i okrádání těch nejpotřebnějších. To ho dovedlo až do psychiatrické léčebny, kde mu diagnostikovali další duševní poruchy. Přesto mu bylo umožněno, aby se v roce 1918 ještě na čas vrátil na frontu.
Konec války i pro něj znamenal statut válečného veterána, k tomu byl navíc poslán do invalidního důchodu. Jenže pak vznikl zrychlený vzdělávací program, který byl určen pro ty, kteří prošli válkou, a Petiot se rozhodl, že se ho zúčastní. Za pouhých osm měsíců tak vystudoval lékařskou fakultu, získal lékařský titul a stal se stážistou v psychiatrické léčebně. Jak nečekaný obrat. Později si založil vlastní lékařskou praxi, dobrou pověst si však dlouho neudržel.
Nedokázal se vzdát krádeží podobných těm, které prováděl za svého mládí. K tomu navíc začal užívat návyková narkotika. Titul pochybného lékaře si získal i nelegálními potraty, které prováděl, aby si přivydělal. V roce 1926 se zapletl s dcerou svého pacienta a ta pak náhle zmizela. Vyšetřování jejího zmizení vedlo k Petiotovi. Svědek totiž vypověděl, že ho viděl, jak nakládá podivný kufr do svého auta. To ovšem nestačilo k tomu, aby byl odsouzen. Nakonec byl tak veškerých obvinění zbaven a zmizelá dívka pak nebyla nikdy nalezena.
Ještě paradoxnější se zdá, že se Petiot rozhodl kandidovat na starostu městečka, ve kterém provozoval svou lékařskou praxi. A světe div se, Petiot nad svým oponentem vyhrál. Najednou měl přístup k městským penězům, což ho rozhodně nemohlo nechat chladným, a tak během vedení města zpronevěřil značnou část městských fondů. Našel si partnerku a oženil se.
Když se na jeho finanční machinace a krádeže přišlo, byl v roce 1931 z pozice starosty odvolán. Lidé ho ale z nějakého důvodu stále měli rádi a chovali k němu sympatie. Proto se asi o dva měsíce později stal radním celého departementu (pozn. francouzské označení pro kraj či region), ve kterém bydlel. Jenže krádeže se mu opět staly osudným. Svým sousedům ve vesnici kradl elektřinu, a to ho nakonec stálo i místo radního. Rozhodl se proto, že se z místa, kde už toho napáchal tolik, odstěhuje do hlavního města.
V Paříži začal Petiot znovu. Pod falešným jménem se z něj stal vážený lékař, ke kterému si chodily pro rady i tehdejší známé osobnosti. A i když se o něm opět začalo říkat, že provádí nelegální potraty a že s návykovými látkami u něj není všechno v pořádku, stal se v roce 1936 doktorem s právem vydávat úmrtní listiny. V té době si Petiot uvědomil, že lidmi dokáže manipulovat a že může prakticky vše, co si zamane.
Když Francii ovládlo Německo, Petiot k sobě pod falešným jménem Dr. Eugène přitahoval pozornost v trochu jiném smyslu. Říkalo se totiž o něm, že dokáže dostat do bezpečí ty, které má Německo v hledáčku. On sám to byl kdykoli schopen potvrdit. Podle jeho slov měl možnosti, jak dostat lidi do Portugalska, případně na americký kontinent do Argentiny. Chodili za ním tak především Židé, ale pak také odboráři, kterým začínalo obrazně téct do bot. Za každou osobu, kterou by takto dostal do bezpečí, požadoval 25 tisíc franků, což byly v té době nepředstavitelné peníze. Přesto to pro mnohé byla jediná možnost, jak si zachránit život. Nebo si to alespoň mysleli.
Marcel Petiot totiž všem svým klientům namluvil, že země, kam se chystají, požaduje, aby byli všichni imigranti speciálně naočkováni. Jenže místo vakcíny jim píchl kyanid. Počkal než oběti zemřou, okradl je a zbavil se těl. Způsoby, jakými se jich zbavoval, se v čase různily. Nejprve je jednoduše vyhazoval do Seiny, pak je ale ponořoval do nehašeného vápna, nebo je pálil. To všechno ve vlastním domě poblíž Vítězného oblouku.
Marcel Petiot krátce po svém zatčení (1944)
Rok 1944 se stal Petiotovi osudným. Sousedé zavolali policii, neboť se jejich domem linul velký zápach a z komína stoupalo velké množství dýmu. Policie ze strachu před požárem přivolala hasiče a ti zjistili, že ve sklepě plane v kamnech velký oheň a všude okolo jsou lidské ostatky. A začalo vyšetřování. Kromě ostatků v kamnech a kolem nich byla objevena další těla zakopaná v pytli s hašeným vápnem na zahradě. Celkem se jednalo o dvacet tři lidských ostatků. Jejich osobní věci byly stále v domě. Petiot tak měl ve svém příbytku desítky kufrů plných oblečení.
Přestože už bylo jasné, co Petiot ve svém domě provádí, jeho se zatknout nepodařilo. Další měsíce se skrýval a prchal, jak jen to šlo. Schovával se u přátel, kterým namluvil, že ho hledá gestapo. Když už měl ale utíkání dost, dostal nápad. Výrazně změnil vzhled, dal si nové falešné jméno, tentokrát to bylo Henri Valeri a dal se k francouzským vnitřním ozbrojeným silám. A jak už bylo v jeho životě pravidlem, brzy byl povýšen. Stal se kapitánem, který měl na starost výslech vězňů.
Když se po Paříži rozneslo, že doktor Eugène neboli Marcel Petiot je stále v Paříži, byl právě on tím, kdo po něm měl pátrat. Nakonec ale byla jeho pravá identita odhalena a on zatčení neunikl. Před soudem tvrdil, že byl členem odbojové skupiny a pracoval na vývoji zbraní, které měli zabíjet Němce bez jakýchkoli forenzních stop, stejně jako že nastražil výbušniny po celé Paříži. Nic z toho ale nikdy nebylo prokázáno.
Marcel Petiot během procesu
Obviněn byl z 27 vražd. Hájil se tím, že se jednalo o Němce a kolaboranty, tedy nepřátele Francie. Mluvil o sobě jako o hrdinovi. 26 vražd mu ale nakonec bylo prokázáno a byl mu udělen trest smrti. Svůj osud nalezl pod ostřím gilotiny.
A tak skončil příběh problémového muže s duševní poruchou, který se dokázal stát váženým doktorem a který mnoho let páchal brutální zločiny, aniž by to někoho vůbec napadlo.
Zpracováno na základě:
