Článek
Musíme rozlišit dvě základní věci. A to jsou kožešinové farmy a týrání zvířat. Pokud je zvíře chováno na kožešinové farmě, je jasné, že bude zabito právě kvůli své kůži, která bude zdrojem zisku dané farmy. Je sice neetické chovat zvířata jen pro jejich kůži, ale byznys s kožešinovými výrobky bude fungovat vždy. Vždyť spousta z nás se neobejde například bez kožených bot a podobných výrobků. Důležité je, aby zvířata vedla důstojný život a aby při své porážce netrpěla.
A tady se dostáváme k té druhé věci. A tou je týrání zvířat. Pokud se snaží farma, která zvířata kvůli jejich kůži chová, ušetřit co nejvíce na svých nákladech, pak žijí zvířata v otřesných podmínkách. Jak dokazují záběry ochránců zvířat, často žijí lišky nebo norci v klecích o minimální velikosti v počtu několika kusů tak, že se skoro nemohou hýbat. Některá zvířata jsou zanedbaná, některá zdeformovaná a trpící různými nemocemi. Tohle je něco nepřípustného, co by se v dnešní době stávat nemělo. Zvířata nemohou být jen prostředek k obohacení za cenu jejich utrpení.
Na světě je pro potřeby kožešin zabito ročně kolem 20 milionů zvířat. U nás fungovalo až do roku 2019 více než 10 kožešinových farem a ročně docházelo k porážce asi 10 tisíc kusů z nich. Záběry, které se před několika lety podařilo získat ochráncům zvířat, pocházejí všechny z českých kožešinových farem. Ukazují zejména lišky v otřesných podmínkách s otevřenými zraněními doslova okusující jedna druhou. Lišky a norci jsou totiž od přírody divokými zvířaty. V klecích, ve kterých byli umístěni, se nemohli hýbat. To u nich způsobovalo určité poruchy. Například opakování stále stejných pohybů či tendenci se sebepoškozovat. Takový stav pak mohl vést až ke kanibalismu.
Drastický byl i způsob, jakým u nás zvířata přicházela o život. Norci se nejčastěji zabíjeli plynem v malé plynové komoře. Lišky se však věšely za ocas a zabíjely se elektrickým proudem. Je tohle snad humánní způsob, jak zacházet se zvířaty?
Právě díky těmto záběrům se s kožešinovými farmami v Česku začalo něco dít. Ještě téhož roku byl schválen zákon, který takovéto kožešinové farmy zakázal s účinností od roku 2019. Farmáři tak měli dostatek času se na konec svých farem připravit a zároveň měli možnost si požádat o kompenzace ztrát ze strany státu.
Česká republika ale není jedinou zemí na naší planetě. Existuje mnoho národů, u kterých takový zákaz v platnost nevešel a kde k takovému odpornému zacházení se zvířaty dochází i nadále. Miliony zvířat ročně tak trpí, aby stále ukájely rozmary nás, lidí. V letošním roce spatřily světlo světa otřesné záběry z kožešinové farmy ve Finsku. Stav tamních zvířat a způsob jejich chovu svou ohavností mnohonásobně převyšuje naše farmy před několika lety. A přesto ve Finsku zákon stále nezakazuje takovýto chov. Podaří se i tamním ochráncům zvířat to, co se před několika lety povedlo u nás?
