Článek
Ve 20. století postihlo Evropu mnoho hladomorů, ale co do počtu obětí se jako nejhorší zapsal jen jeden. Ten my dnes známe jako Ruský hladomor, nebo velký hladomor v Povolží. Tato humanitární katastrofa se začala odehrávat na začátku dvacátých let a trvala dva roky. Byt to první ze třech hladomorů, které postihly tehdejší Sovětský svaz, zárověň byl ale nejkrutější. Celkem jím bylo totiž postiženo na 40 milionů lidí a na něj či nemoci spojené s podvýživou zemřelo na 5 milionů z nich. Jedná se tak beze sporu o největší podobnou demografickou katastrofu od dob středověku.
Jen dva roky od skončení první světové války se tehdejší Rusko potýkalo hned s několika krizemi naráz. Ekonomika země byla na bodu mrazu, na což neměla vliv jen válka světová, ale i Velká říjnová socialistická revoluce, kdy se za pomoci převratu k moci dostali bolševici, a také válka občanská. Lidé byli nespokojeni. Továrny vyráběly jen holé minimum, protože v nich lidé nebyli ochotni pracovat. Peníze přestávaly mít jakoukoliv hodnotu, což vedlo zpátky ke směnnému obchodu. Lidé byli nemocní, unavení, bez střechy nad hlavou a všude byl velký hlad. Bohužel bolševická vláda celý problém jen zhoršovala. Aby mohla neustále jídlem zásobovat svoji armádu vojáků, brala jídlo už tak neúrodou zmítanému venkovu. Některé zdroje uvádějí, že prostým lidem brala až devět desetin veškeré sklizně, což zapříčinilo to, že už nezbývalo ani na osivo. Posledním pomyslným hřebíčkem do rakve byla nepřízeň počasí. Celková předválečná zemědělská produkce, jenž dosahovala k 20 milionům tun zrna, se tak v roce 1921 smrštila na necelé 3 miliony tun. V této zoufalé době hladomor udeřil na plné obrátky. Lidé z čirého zoufalství a hladu jedli, na co přišli. Nejprve snědli zbídačený a pohublý dobytek. Když došel i ten, přišel čas na domácí mazlíčky. Když byli na vesnicích vybiti všichni psi, kočky a drobná havěť, začali lidé jíst trávu a kůru ze stromů. V zápiscích jedné ze sociálních pracovnic, jež se starala o bezprizorní děti, existuje záznam sestry popisující, jak mladý chlapec z hladu jedl hlínu.
Hladovějící chlapec
Bohužel to nebylo ještě to nejhorší. V nejpostiženějších oblastech, které byly zasaženy, tedy v povodích řek Volhy a Uralu, docházelo ke kanibalismu. Z dobových výpovědí, které nashromáždil Orlando Figes, odborník na ruskou historii, naskakuje doslova husí kůže. Lidé mrtvé už nepohřbívali, ale uchylovali se k jejich konzumaci, nezřídka kdy se dopouštěli kanibalismu na svých příbuzných, někdy dokonce matky na svých dětech. Zločinecké gangy odchytávaly děti nebo staré a nemohoucí, a pak je prodávali jako koňské maso. Tehdejší vláda byla zcela bezmocná a neuměla nově vzniklý problém nikterak vyřešit.
pár který onemocněl po požití trávy
Utrpení které nepřežilo na 5 milionů lidí pomohla ukončit až humanitární pomoc na vládní i nevládní úrovni. Ta největší přicházela ze Spojených států amerických. Mezi nejaktivnější státy ale pochopitelně patřily i ty evropské, zejména Švédsko, Německo, Švýcarsko, ale i tehdejší Československo. To zřídilo jídelny pro 7740 osob. Dnes se můžeme na celou situaci podívat s velkým odstupem a chovat se tak, aby k podobným katastrofám už nikdy nemuselo docházet.
Zpracováno na základě:
