Článek
Každý z nás zná české vánoční tradice, jako je například rozsvěcování svíček na adventním věnci, rozkrajování jablka, lití olova, pouštění lodiček ze skořápek ořechů, věšení jmelí, štědrodenní půst a zlaté prasátko, šupinu pod talířem nebo pálení františků a purpury. Jenže existují i takové, které nám moc neříkají, nebo jsme o nich ani nikdy neslyšeli.
Většina z nich se už dodržuje pouze lokálně, zejména na venkově. Patří mezi ně i klepání botou na kurník. To dělají dívky, které čekají, kdo se na jejich zaklepání ozve. Pokud se jako první ozve kohout, tak dívku do roka čekají vdavky, ale pokud se jako první ozve slepice, pak dívka zůstane svobodná. Budoucnost se ale věštila často i z jablečné slupky, třáslo se bezem, či se poslepu vytahovala polínka.
Tradice a zvyky také jasně stanovují, co by se na Štědrý den dělat nemělo. Tento výjimečný den se nesmí věšet prádlo, a to z jednoho prostého důvodu. Kdyby se totiž pověsilo, mohla by to být předzvěst toho, že se do roka v rodině někdo oběsí. Žena během štědrovečerní večeře nesmí vstávat od stolu. Mohlo by to způsobit to, že slepice neponesou. Která hospodyně ale dnes takový zvyk dodržuje?
Velmi zajímá pověra je spojena i se zametáním. Tomu byste se na Štědrý den měli vyhnout, protože byste tím mohli z obydlí vymést duše zemřelých, které vás přišly navštívit. Stejně tak je dobré se vyhnout čistění chléva a stájí i šití a pletení.
I když nám některé z těchto tradic mohou přijít bizarní, není to nic proti tomu, jaké tradice se dodržují ve světě. Například v Austrálii dodnes dodržují pohlednicový zvyk. Lidé si hojně posílají pohledy, které pak vyvěšují do svých oken. Dávají tím najevo svou oblíbenost. Čím více vyvěšených pohlednic, tím větší uznání. V Norsku naopak věří v to, že se musí dobře schovat všechna košťata. Podle norské tradice totiž na Štědrý den vylézají čarodějnice, které tato košťata hledají.
Poněkud zvláštní zvyk mají ve Venezuele. Tam je povinností věřících chodit od 16. prosince až do Štědrého dne každý den do kostela. A to velmi časně ráno, obvykle kolem šesté či sedmé hodiny. To ale není to nejpodivnější na této tradici. Věřící se totiž ze svých obydlí do kostela musí přemisťovat na bruslích. Dokonce se kvůli tomu uzavírají některé komunikace, aby měli bruslící věřící více volného prostoru. Na Havaji rozdává dárky sice Santa Claus, ale nepřijíždí na tento ostrov vzduchem na svých saních, ale připlouvá po moři na člunu. Tak se to alespoň mezi Havajany traduje.
I tradiční vánoční menu nás může v některých zemích překvapit. V Argentině totiž konzumují pečínku z páva, což pro nás zní naprosto nepředstavitelně. Pokud bydlíte v USA, pověsí vám rodiče na stromeček vánoční ozdobu ve tvaru kyselé okurky. Kdo ji najde nejdříve, dostane dárek navíc. No a v Mexiku mají speciální hliněný džbán, který se zavěšuje ke stropu. Do toho se postupně dávají všechny dárky. Slavnostní večer je zakončený rozbitím džbánu a obdarováním.
Přestože nám takové tradice možná přijdou divné, v zemích, kde je dodržují, si bez nich Vánoce neumí představit. Platí tak staré české přísloví: Jiný kraj, jiný mrav.
