Článek
Mořské plody, jak se dnes pochutinám z oceánu říká, jsou již po několik staletí nedílnou součástí kultury stolování po celém světě. Není proto divu, že se staly nedílnou součástí nabídky lepších restauračních zařízení napříč všemi kontinenty. Jsou vyhledávány nejen gurmány, ale i lidmi, kteří dodržují zdravý životní styl. Není divu, neboť mořské plody, mezi které patří například krevety, mořští ježkové, různé sladkovodní mušle, ústřice nebo třeba chobotnice a sépie, jsou plné zdraví prospěšných látek s vynikajícími nutričními hodnotami. Nicméně nad konzumací některých mořských živočichů visí otazníky, jež vyvolávají diskuze a volají po odpovědnosti a udržitelnosti.
Poslední palčivá otázka, která vyvolává mezi vědci, zoology a veřejností debatu, je komerční chov chobotnic. Chobotnice totiž patří mezi velmi oblíbené pochoutky. Každý člověk na planetě by jich měl zkonzumovat v průměru asi na půl kila ročně. Což na první pohled nevypadá jako závratné číslo, zvláště pokud to porovnáme s konzumací například hovězího, vepřového nebo kuřecího masa. Musíme si ale uvědomit, že ostatní zvířata určená na naše talíře jsou chována ve velkochovech, zatímco chobotnice byly doteď loveny z moří na různé nástrahy nebo tažné sítě a to v počtech kolem 30 000 tun ročně. Není proto divu, že se za posledních deset let vyrojilo několik společností, které se pokoušely, nebo se stále pokoušejí o odchování chobotnic v jejich nepřirozených podmínkách.
Nejblíže se této skutečnosti přiblížila společnost Nueva Pescanova, která sídlí na Kanárských ostrovech. Ta již podala žádost pro zahájení činnosti místním úřadům. Své know-how má totiž připravené již od roku 2019. V plánu má pak dodávat do obchodních řetězců zhruba jednu desetinu celkové spotřeby těchto hlavonožců, tedy asi 3000 tun ročně. Ochránci přírody jsou však zděšeni. Chobotnice by měly být ve velkých nádržích „nasáčkované“ jedna vedle druhé, až 5 jedinců na jeden kubický metr vody, a to i přesto, že tento živočich žije ve volné přírodě samotářským životem. Samotný chov by pak probíhal za neustálého umělého osvětlení, což odporuje povaze těchto mořských dravců, kteří loví svou kořist a jsou nejaktivnější právě v noci. Nabízí se pak otázka, zda budou vykrmovány granulátem, či se pro jeden milion těchto zvířat budou ještě ve větším měřítku plundrovat naše moře a oceány, které jsou už tak v této době značně vytěžovány nadměrným rybolovem. Ochránce pak pobouřil i záměr společnosti, jakým chce zvířata usmrtit. Mělo by se totiž jednak o praktiku „zmražení“. Zvířata jsou dána do vody o mínusových teplotách a umírají prakticky na následky podchlazení. Bohužel je již dávno prokázáno, že tito inteligentní tvorové cítí bolest. Proto by to byl pro ně obzvláště trýznivý konec. Předpokládá se totiž, že zvířata budou trpět už při samotném chovu a bude zde docházet ke kanibalismu, pojídání vlastních chapadel a většímu úhynu zvířat.
Samotný komerční chov nese ale i další úskalí. Chovné tanky by měly být zásobovány mořskou vodou z přilehlých míst. Na tom by nebylo nic v nepořádku, kdyby se ta samá voda neměla posléze zase vracet zpět do volné přírody, bohužel už značně obohacená o fosfáty a dusík vznikající jako vedlejší produkt při chovu těchto tvorů. My tímto způsobem tak můžeme divoké přírodě ublížit zase o něco více. I když je nám jasné, že tady jde především o jeden z dalších nápadů na vydělávání peněz, pevně doufáme, že na začátku byla myšlenka jak oceánům odlehčit a pomoci je zachovat budoucím generacím. Bohužel to vypadá, že tudy cesta k udržitelnosti rozhodně nevede.
Zpracováno na základě článků: Symbol toho, co by lidé rozhodně neměli dělat, První farma na chobotnice a Závod o vybudování první farmy na chobotnice.
