Článek
Divoká příroda ostrovního státu Nového Zélandu poskytuje útočiště mnoha zajímavým a ohroženým druhům z živočišné říše. Mezi klasické endemické zástupce z řad fauny patří bezesporu kakapo soví.
Jedná se o kriticky ohrožený druh papouška, jenž dokáže překvapit svými tělesnými rozměry. I když se svou výškou kolem šedesáti centimetrů nepatří mezi rekordmany, dohání to svou vahou, která nezřídka kdy přesahuje čtyři kilogramy.
Tento velice inteligentní zástupce z řad papoušků nelétá. Příroda ho ale vybavila silnýma nohama a dlouhými pařáty, díky čemuž dokáže bez problému ujít pěšky vzdálenosti dosahující několika kilometrů nebo vyšplhat po kmenech stromů. Tato vlastnost se mu náramně hodí v období páření. Jelikož jsou tito krásní ptáci samotáři, společnost vyhledávají jen v případě potřeby nalezení vhodného partnera. V ten moment se samci tohoto druhu vydávají na mýtiny, kde vydávájí pronikavý hrdelní zvuk, který je možné slyšet v okruhu několika kilometrů. Právě z takovéto vzdálenosti pak přicházejí samičky, aby si vybraly vhodného partnera s nejsilnějším genomem pro zachování co nejsilnějšího druhu. Jelikož papoušci nemají schopnost létat, svá hnízda si budují v jimi vybudovaných norách, kde přes den nalézají úkryt před svitem slunce a vysokými teplotami, neboť se jedná o nočního tvora.
I přesto, že se kakapo soví dožívá až 100 let a patří tak nejen v papouščí říši k opravdovým „Metuzalémům“, jeho současná situace je více než kritická. Tento druh se za celou dobu své existence vyvíjel bez přítomnosti jakýchkoliv přirozených nepřátel, díky čemuž se u něj nevyvinuly jakékoliv obranné mechanismy. Bohužel s příchodem lidí na ostrovy Nového Zélandu se vše změnilo. Na toto nedotčené místo byly zavlečeny spolu se psy i krysy a lasičky. Právě tyto druhy zapříčinily spolu s deforestací a nadměrnou zemědělskou činností masivní vymíraní tohoto překrásného zeleného druhu papouška.
Od druhé poloviny minulého století probíhalo několik velmi nákladných počítání zbylých jedinců pohybujících se ve volné přírodě. V sedmdesátých letech jich vědci napočítali okolo 200 posledních kusů. V devadesátých letech bylo provedeno měření druhé. Vědci se však dobrali alarmujícího čísla. Zbývalo pouhých 51 jedinců. Jelikož byla taková situace nanejvýš vážná, započala roku 1996 záchranná akce nebývalých rozměrů. Zbývající ptáci byli postupně odchytávání a převáženi na ostrovní rezervace, které byly předem zbaveny většiny živočišných druhů jejich život ohrožujících. O tom, jak nebývale těžké to je a zdali se vědcům podaří tento jedinečný druh udržet při životě, rozhodne jen píle a ochota lidí, neboť máme dnes, po více než 25leté snaze, naživu pouze 248 těchto nočních papoušků.
Zpracováno na základě těchto článků: Kakapo ohrožený endemit, Nejtlustší papoušek na světě a Příběh se šťastným koncem
