Článek
Každému se pod pojmem česká kuchyně vybaví asi něco trochu jiného, ale nejčastěji budou určitě zaznívat jídla jako řízek s bramborovým salátem, guláš, svíčková či knedlo, zelo, vepřo. Co ale považujeme za české, vůbec české být nemusí. Velká část jídel z české kuchyně má svůj původ v zahraničí, nebo je napodobeninou již existujících jídel.
Už u tradičního řízku narazíme. Ve Vídni se dělal řízek daleko dříve než v Česku. Byli jsme sice všichni součástí habsburské monarchie, ale pravý vídeňský řízek byl z telecí kýty, v Česku se kvůli ceně napodoboval zejména ve vepřové variantě.
Maďarský perkelt jako předobraz českého guláše, samozřejmě s jinou přílohou
U guláše už nás dnes asi nepřekvapí, že jeho kořeny jsou v Maďarsku. My však pod název maďarský guláš prodáváme něco, co se spíše podobá maďarskému perkeltu. Když si totiž v Maďarsku dáte guláš, dostanete polévku s masem, která český guláš připomíná jen vzdáleně.
Takto vypadá tradiční maďarský guláš, mnohem více se podobá naší gulášové polévce
Tradiční není dokonce ani knedlo, zelo, vepřo. Opět jsme totiž tento pokrm přebrali od našich německy hovořících sousedů, kde se vaříval již o několik let dříve. Na území dnešního Česka se však dostal už v druhé polovině 19. století. Knedlíky se také jedly u sousedů dříve než u nás. Původně se však připravovaly pečením. Takto se vždy podávaly jako hlavní chod. Teprve zásluhou autorky kuchařek Magdaleny Dobromily Rettigové se knedlíky začaly připravovat způsobem, jakým ho známe dnes.
V současné době je v módě vydávat za staročeská jídla i to, co českým jídlem nikdy nebylo, často ani být nemohlo. Zejména během vánočních trhů můžete například na Staroměstském náměstí vidět poutače, které vás lákají na staročeské lahůdky. Mezi nimi můžete objevit staročeské šneky, což je tak asi to jediné, co se v Čechách kdysi podávat mohlo. Ale když vám stánkaři servírují staročeské krevety a staročeské ústřice, tak jim to určitě věřit nebudete. Zahraniční turisté se však nad tím nepozastaví a rádi ochutnají tyto speciality české gastronomie.
Velkou lží je i prodej tradičního trdelníku, který se dnes prodává u stánků prakticky po celé republice. Opět se dočtete, že se jedná o staročeskou specialitu, ovšem pravda je úplně někde jinde. Trdelník má svůj domov v místech, které si dnes spojujeme hlavně s příběhem hraběte Draculy. Původně ho totiž pekli v Transylvánii v Rumunsku.
Trdelníky původem z Rumunska byly u nás dobrým, avšak lživým marketingovým tahem
Tak co je tedy typicky české? Do této kategorie můžeme zařadit rozhodně plněné ovocné knedlíky. Ty u nás mají dlouholetou tradici. Celkově však nebyla stará česká kuchyně tak těžká jako ta dnešní. Vařily se lehčí a skromnější pokrmy, jako například pohanková kaše, silné polévky či pečená uzenina.
Když pomineme lži, kterými nás krmí stánkaři a trhovci, jídla, která dnes patří do české gastronomie, přestože tak typicky česká nejsou, mají u nás dlouholetou tradici, někdy i více než sto let, a proto do našeho jídelníčku právem patří.
