Článek
A i přes to, že máme přístup k nejmodernějším technologiím a veškerým informacím, mnohdy nevěnujeme dostatečnou pozornost mnoha skvostům a krásám, které naše země ukrývá.
Mezi tyto divy přírody bezesporu patří i Hydropotes itermis neboli srnčík čínský. Tento ojedinělý druh prehistorického jelena, jenž je blízkým příbuzným normálních jelenů a který se v průběhu evoluce dostatečně nevyvinul. Proto jsou pro tento živočišný druh typické pozůstatky jeho předchůdců jako jsou na první pohled patrné velké šavlovitě zahnuté tesáky, které dorůstají do délky až 8 cm. Další zvláštností srnčíka jsou zvuky, které vydává. Vědci je nejčastěji přirovnávají k psímu štěkotu. Tyto zvuky ale můžeme zaslechnout pouze tehdy, když se srnčík snaží bránit svá mláďata, je období říje, nebo se cítí ohrožený.
Původ toho šavlozubého tvora zoologové datují do doby zhruba před před 30 miliony lety. Dle výzkumů se domnívají, že se vyvinul z mnohem primitivnějšího předka než většina dnešních savců. Navzdory jeho dobře narostlým tesákům se srnčík, jako většina ostatních jeho příbuzných, živí výhradně rostlinnou stravou. Oproti ostatním jelenovitým mu díky jeho primitivním instinktům, které zdědil po svém prapředkovi, zůstala jedna vlastnost. Zatímco během napadení se ostatní přežvýkavci snaží utéct, je tento druh mnohem odvážnější. Zajímavým faktem je, že srnčíci milují vodu a jsou taktéž výbornými plavci. Dokáží bez problému přeplavat i několik kilometrů dlouhé trasy a dostat se tak na odlehlé ostrovy.
Altaileopard volné wiki
Tento úchvatný druh dnes stále ještě můžeme spatřit v jeho původním útočišti, především v oblastech střední a východní Číny a Koreje. Nejtypičtěji vyhledávají okolí řek, husté bažinaté plochy, ale i oblasti horských plání. Ani úkryty ve vysokých travinách však toto nádherné zvíře neuchrání. Pytláci a sportovní lovci je nadměrně loví kvůli jejich masu a prvotnímu mléku, známému jako kolostrum.
Toto mléko je bohaté na vysoké množství proteinů a protilátek, díky čemuž se hojně využívá ve farmacii a při výrobě doplňků stravy. A tak se bohužel tento druh ocitl v klasifikaci IUCN jako zranitelný druh. Ve volné přírodě se jich nyní vyskytuje už jen kolem 10 000 jedinců. I přes veškeré snahy ochránců přírody o zachování tohoto druhu ve volné přírodě je lov v Číně a Koreji stále povolen, a zůstává tak zábavou pro vyvolené. Naštěstí jsou po celém světě zoologické zahrady, které se snaží chovat tato překrásná zvířata a úspěšně se pokoušejí o jejich rozmnožování. V současné době je můžeme najít také ve Francii či Brazílii, kam se do volné přírody dostaly útěkem ze soukromé obory. To je důkazem, že díky jejich vysoké míře adaptace mohou žít také mimo jejich přirozené prostředí.
Je tedy velmi důležité, abychom si uvědomili, že i když si myslíme, že o našem životním prostředí víme všechno, stále existuje mnoho neobjevených a neprozkoumaných oblastí. Je tedy jenom na nás, abychom se těmto skvostům věnovali a abychom je chránili pro budoucí generace.
