Článek
O mládí tohoto toho Brita se příliš informací nedochovalo. Byl to obyčejný člověk, který žil prostý život. Do povědomí široké veřejnosti se dostal až v momentě, kdy se coby důstojník zúčastnil bojů v první světové válce. Psal se rok 1918, když Summerford čelil na území Belgie nepřátelským vojskům a žil s vědomím, že každý den může být jeho posledním. Co Waltera učinilo neschopného boje ale čekal málokdo. Když se totiž major Summerford projížděl na svém koni, udeřil do něho blesk. Ten ho srazil ze sedla koně na zem a způsobil mu paralýzu dolních končetin. Vyšší důstojník, který se nebyl schopen postavit na vlastní nohy, tak musel odejít do předčasného invalidního důchodu.
Pro Summerforda to byl konec, armáda pro něho totiž znamenala celý život. Okolnosti ho ale přiměly začít žít zcela odlišný život. Rozhodl se proto, že se odstěhuje daleko od míst, která by mu připomínala staré časy. Tím místem byla Kanada. Čerstvý vzduch a nespoutaná příroda mu slibovaly nový život. Summerford byl od malička zapálený sportovec, jeho fyzické omezení mu ale znemožnilo spoustu aktivit, které měl rád. Trávil tak hodně svého volného času u průzračných kanadských řek a jezer.
Zde si poprvé zamiloval sportovní rybaření. Tomu naplno propadl a trávil tímto koníčkem svůj veškerý volný čas. Když jednoho letního dne roku 1924 odpočíval Summerford pod stromem pozorujíc svůj nahozený prut, stalo se něco, co se jevilo jako takřka nemožné. Do Waltera udeřil blesk podruhé. Elektrický výboj, který se svezl částečně i po kmeni stromu, byl tentokrát milosrdnější. Bývalému důstojníkovi paradoxně nezpůsobil další vážná zranění. Bylo tomu přesně naopak. Summerford po zásahu bleskem už po několika dnech pociťoval zmírnění paralýzy dolních končetin do takové míry, že své nohy mohl znovu ovládat.
Ochrnutý člověk, který po letech znovu nabyl schopnosti chodit, dělal přesně to, co mu chybělo nejvíce. Summerford chodil denně na procházky a objevoval místa, na která se předtím nemohl podívat. Často tak trávil své dny v přírodě. To se mu ale nakonec stalo osudným. Při jedné takové procházce se náhle změnilo počasí. Během pár chvil se z jasné oblohy stala temná. Přišla silná bouře, která Waltera zastihla opět zcela nepřipraveného a uštědřila mu v pořadí již třetí zásah. Psal se rok 1930 a do muže potřetí udeřil blesk. Tentokrát to byl ale nejsilnější výboj. Ten nebohému Walterovi způsobil celkové ochrnutí a jeho zdravotní stav se začal prudce zhoršovat. S nepřízní osudu bojoval celé dva roky, než nakonec na celkové vyčerpání organismu zemřel. Jeho rodina ho pochovala na hřbitově v kanadském Vancouveru. Už se zdálo, že právě zde, na posledním místě svého odpočinku, konečně najde svůj klid. Jenže nad Vancouverem se roku 1936 prohnala silná bouře. Ta Summerforda neopomněla a jeden ze svých blesků seslala i na jeho náhrobní kámen, který tím výrazně poničila.
Pravděpodobnost, že člověka za celý jeho život zasáhne blesk, je asi jedna ku 12 tisícům. To, že ale člověka za život zasáhne blesk třikrát, je téměř nemožné. Walter Summerford tak patří mezi žijící legendy, které měly doslova štěstí na smůlu.
Zpracováno na základě:
