Článek
Řeč je o brachycefalických plemenech. To jsou plemena psů s nápadně krátkým čumákem. Poznáme je podle plochého obličeje a zkráceného čenichu. Mezi ty nejznámější plemena patří francouzský nebo anglický buldoček, boxer, mops či bostonský teriér. Tato plemena ale prožívají trochu jiný život, než jaký bychom si pro ně přáli.
Důležité je se zaměřit na to, proč se těmto plemenům říká brachycefalická. Většina z nich totiž po celou dobu svého života trpí v důsledku stlačené obličejové části hlavy brachycefalickým syndromem. Laicky řečeno mají tato plemena anatomické abnormality, které jim způsobují překážky v horních cestách dýchacích.
Tím nejvýraznějším a na první pohled patrným hendikepem zvířete jsou zúžené nosní dírky. Otvory tak do těla proudí méně vzduchu a každý nádech je pro zvíře mnohem náročnější. Prodloužené mělké patro způsobuje ještě náročnější nádechy ve spánku a časté chrápání zvířete. Tato zvířata jsou tak prakticky celý život přidušována.
Pes nemá ale obtíže pouze s dýcháním. Má i větší problémy s regulací tělesné teploty. Tato plemena jsou velmi náchylná na horko a hrozí mnohem větší riziko přehřátí jejich organismu. U buldočků, mopsů a dalších plemen tak můžeme za horka častěji pozorovat vyplazený jazyk, rychlé a zběsilé dýchání doprovázené chroptícími zvuky.
Tyto problémy ale nevznikly u psů samovolně, byly způsobeny člověkem a jeho šlechtěním psích plemen. První psi těchto ras tak měli dýchací cesty záměrně redukovány a vměstnány do malého prostoru a jejich lebka se tak v mnohém začala více podobat té člověčí. A právě toto šlechtění způsobilo, že zvířata mají dnes zdravotní komplikace. Kromě zmiňovaného brachyfefalického syndromu a problémy s přehříváním organismu můžeme u těchto zvířat pozor i další vývojové nedostatky. Příslušníci těchto plemen mají problémy s trávením, mnohdy i s ušima a sluchem. Na jejich kůži jsou s postupem věku často patrné kožní výrůstky a jiné kožní problémy.
Člověk se tolik snažil vyšlechtit plemeno, které by se mu líbilo, že přitom zapomněl, že zasahuje do přirozeného řádu přírody. A ani ho nenapadlo, že by taková šlechtěná zvířata mohla mít různé anomálie, se kterými si potom člověk už neporadí. Operace každého jedince totiž zkrátka není možná a psi se s těmito vadami a anomáliemi rodí i nadále.
Dnes se tak našimi domácími mazlíčky mohou stát zvířata, která prakticky celý život trpí jen proto, že to tak člověk kdysi zařídil. To ale z chovu takových plemen dělá doslova týrání zvířat. Chyby jsou ale od toho, aby se napravovaly. Možná i člověk jednou pochopí, co udělal špatně, a od chovu těchto plemen upustí. Vždyť co je důležitější? Mít psa, který nás baví svým roztomilým vzhledem a chrochtáním, nebo nedopustit, aby takové zvíře trpělo?
Zpracováno na základě:
