Článek
Pojem agnotologie vznikl v roce 1995. Tehdy jej vytvořil historik vědy ze Stanfordovy univerzity Robert Proctor spolu se svým kolegou Lainem Bolanem. Tehdy ale byl význam agnotologie poněkud odlišný od toho současného.
Agnotologii tito dva tehdy definovali jako vědecký směr, který se zabývá vědomým šířením podvodů a nejistoty. Tyto nejistoty a podvody podle nich šíří například tabákové firmy, když utajují některé z důsledků kouření. A na to se vědci zaměřili.
Jenže v širším pojetí je agnotologie obor, který sleduje ztrácení vědomostí. Ztracenými vědomostmi se rozumí takové poznatky, o kterých společnost dlouho věděla a které uznávala, ale o něž v současnosti jako lidstvo přicházíme. Ztráta takových poznatků může být dle agnotologie způsobena třemi různými faktory.
První z faktorů ztráty vědomostí je záměrné ukrývání nebo utajování poznatků tak, aby se o získané vědomosti nehovořilo a ona tak upadla v zapomnění. Druhým faktorem je ničení poznatků, ať už náhodné nebo záměrné, a také jejich ztráta. V takových případech opět dojde časem k zapomenutí. Třetím způsobem, jak o poznatky přijít, je pak míněno záměrné odkládání a odmítání nabytých vědomostí, protože nám ostatní tvrdí, že to co jsme si tak dlouho mysleli, není pravda. Velkou roli hrají i záměrné či neúmyslné dezinformace.
Agnotologie ale nebere ztrácení vědomostí vždy jako negativní věc. Je logické, že se musíme zbavit toho starého, aby mohlo přijít něco nové. Tomu se říká ignorance. Je ale otázkou, zda se nové vědomosti zakládají na pravdě alespoň do té míry, jako se na ní zakládaly vědomosti odložené. Může se tak stát, že zahodíme něco cenného.
Peter Burke, britský historik zabývající se kulturou, antropologií a sociálními dějinami, tvrdí, že úkolem kulturního historika je tyto odložené vědomosti v průběhu věků zkoumat a zjišťovat, zda jsme nesprávným odložením vědomostí něco neztratili. A to se podle něj v historii právě děje. Zajímají nás jen vítězové a jejich hledisko, hledisko poražených nás nezajímá. Ale právě myšlenky poražených jsou tím, co by se mělo stát naší vědomostí do budoucna, aby se podobná chyba už neopakovala.
Problém je podle Burkeho také v tom, že se mnoho témat především z historie marginalizuje, ztrácí se pravý význam a tato vědomost je jen značně povrchní. Pak lidstvo ztrácí ten pravý smysl toho, co se v minulosti stalo a z čeho se lidstvo poučilo.
Není ani vyloučeno, že vědomosti ztracené a vyřazené před mnoha lety budou koloběhem událostí jednou zase obnoveny. Teprve čas totiž ukáže, zda ztráta nějaké informace byla moudrým krokem, který lidstvo učinilo.
