Článek
Termín modré zóny vymyslel Dan Buettner v článku magazínu National Geographic. Označoval si modrými tečkami na mapě místa, kde se lidé dožívají vyššího věku, než je obvyklé. Tyto modré body mu však v některých místech vytvořili modré pruhy, které naznačovaly dlouhověkost určité oblasti. Tyto pruhy pak nazval modré zóny.
Dan Buettner zjistil, že na světě existuje modrých zón pět a všechny tyto zóny vykazují stejné charakteristické rysy. Důležitým prvkem je tady strava. Lidé se dožívají vyššího věku v oblastech, kde konzumují především rostlinnou stravu. Nejprospěšnější jsou pak ořechy či luštěniny. Stejně tak se jedná o oblasti, kde se nenachází rovný terén a lidé při každodenní chůzi musí zdolávat schody, či chodí do kopce a zase dolů. Všeobecně to můžeme označit jako dostatečnou fyzickou aktivitu. Podle Buettnera je důležitá i vysoká míra věřících a bezproblémové vztahy v rodině i v komunitě.
Když stanovil těchto pět modrých zón, všiml si ještě jednoho nápadného rysu. Všechny modré zóny se nacházejí ve vyspělých ekonomikách, kde je stabilní politické prostředí i kvalitní zdravotní péče, avšak tyto oblasti se většinou nacházejí v chudých a izolovaných částech těchto států, ve kterých se stále dodržuje tradiční způsob života.
První z modrých zón je ostrov Okinawa v Japonsku. Na tomto ostrově žije více jak milion obyvatel, kteří vykazují známky zmiňované dlouhověkosti. Jedná se o jednu z největších modrých zón.
Další modrou zónou je poloostrov Nicoya v Kostarice. Jedná se o odlehlé území, na němž se nachází hned tři národní parky a další přírodní rezervace. Způsob života se zde dnes příliš neliší od života před stovkami let.
Překvapivě objevil jednu z modrých zón i na území USA, které je známé spíše pro svůj pohodlný způsob života a nedostatek pohybu. Ve městě Loma Linda ve státě Kalifornie tam však žije komunita adventistů, kteří splňují všechny předpoklady dlouhověkosti. Senioři tam i v pozdním věku mají dostatečný pohyb. Naví se celá komunita sdružuje, což na tom má také svoji zásluhu.
Zbylé dvě modré zóny se nacházejí v Evropě. V Egejském moři leží ostrov s názvem Ikaria patřící k Řecku. Žije zde méně než 10 tisíc obyvatel. Místní obyvatelé jsou dostatečně izolování od okolního světa, aby si zachovali staré tradice a návyky.
Posledním oblastí vyznačující se dlouhověkostí je ostrov Sardinie patřící Itálii. Jde o největší modrou zónu na světě. Více jak jeden a půl milionu obyvatel zde konzujeme rostlinnou stranu, kvalitní olivové oleje. Lidé tu žijí dlouho také kvůli nízké míře kuřáctví v populaci. Na ostrově jako by se zastavil život už před dlouhým časem.
Uvidíme, zda je seznam modrých zón kompletní, či zda k nim v budoucnu ještě nějaká oblast přibude. Buettner však tvrdí, že prošel data ze všech koutů světa. Lidé, co v těchto místech žijí, jsou zdraví, netrpí srdečními chorobami či depresemi. Jejich život není o shonu a nervozitě. No nebylo by krásné žít v takové modré zóně?
