Hlavní obsah
Aktuální dění

Navzdory Kyjevu to vojáci vzdají, nemají za co bojovat

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Jiří Anderle

Ruský symbol v Donbasu 2008

Teď možná bude někomu připadat, že špačkuju. Je to můj názor vycházející z letitých zkušeností z pobytů na Ukrajině a v Rusku a znalostí východní mentality.

Článek

Když jsem těsně po ruské invazi řekl kamarádovi ze Lvova, že nejlepší bude území na východní straně Dnipru dát Rusům, vyhnout se tak střetu, ale rychle se zabetonovat na nové hranici, aby nešli dál, tak se mnou málem přestal mluvit. Rus je v každém případě velký soupeř. Jeho, pro nás blbou vlastností, je vypadat slabě. Vypadá, že je ve srabu, a že se nějak potácí. Jenže v pozadí je většinou tvrdá, promyšlená strategie, neuvěřitelná semknutost, kombinovaná s lhostejností k lidským životům. Tím zmátl i Hitlera.

Celá ta oblast, kterou Rusové okupují je (nedávno byla) ruskojazyčná z většiny osídlená Rusy nebo obyvateli ze smíšených rodin, jejichž společným jazykem je ruština.

I dnes slyším na videích z úst ukrajinských vojáků ruštinu, protože mnozí z nich neumí ještě pořádně ukrajinsky.

Vesnice v okupované zóně jsou zničené. Bojuje se jen o kilometry čtvereční. O ty stojí kyjevská vláda, ale obyvatelům už jsou povětšinou ukradené. V nitru si většina Ukrajinců, kterých se válka přímo týká, přeje, aby to už nějak bez bojů skončilo. Chápejme, že je pro ně těžké to říkat nahlas. Zatím společensky nepřijatelné.

Rusy dobytá města jsou chytře rusifikována, kdo z Ukrajinců bude chtít v nich žít.. a jak? Je v nich nové ruské (i původní ruské) civilní obyvatelstvo. Že někam odejde? Těžko.

Vyhnaní Ukrajinci se rozptýlili a zabydlují se v nových podmínkách, budou se chtít znovu stěhovat do měst, kde už je čeká jen nostalgie, a to ostatní je vzhůru nohama?

Moje bývalá kolegyně z česko-ukrajinské firmy utekla s dcerami před bombardováním ze Žitomiru do Čech. Pomohl jsem jim s ubytováním a prací. Poděkovala mi, ale po pár měsících ji (jak řekla) vlastenecké pohnutky vrátily na Ukrajinu. Její pomoc Ukrajině spočívá v projektech obnovy. To znamená, že si koupila nové SUV za půl druhého miliónu korun. Když jsem se jí ptal, jak na něj vydělala, odpověděla.

„To je Ukrajina! Když u nás v Žitomiru byla italská delegace, a stanuli na náměstí, tak jeden Ital řekl, že vidí kolem parkovat dražší auta než na náměstí v Římě.“

Válka generuje bídu na frontové linii, ale zisky v klidových částech. Těm, kdo bojují za dražší SUV svých spoluobčanů, se to moc nelíbí.

Kyjevská vláda v intencích celistvosti země volá po vítězství nad Rusy. Obyčejní vojáci i střední hodnosti ukrajinské armády, ale už nechtějí ztrácet končetiny v boji za území, které fakticky obydlovali jejich současní nepřátelé. Bojují za domov, který nebyl jejich domovem. Území, k němuž možná jen vzdáleně cítí nějakou ukrajinskou stopu. Raději vedou partyzánské boje, při nichž si své životy ohlídají lépe, než u čelních střetů v seskupeních. Jak rychle, a co dobydou, je jim niterně jedno. Život je důležitější. Pokud si ho umíte ochránit, pak se z války stává chození do práce se slušným platem i adrenalinem.

Většině mladých ukrajinských mužů se do války nechce, takže není kým vytvořit masivní seskupení tak jako to dělají Rusové neustálými dodávkami živých jednotek. Zelenský to ví, ale předpokládá, že partyzánská ofenzíva bude úspěšná s použitím západní techniky. Což je z vojenského hlediska nesmysl. Odvolává se na to, že….. „Nad Rusy je třeba zvítězit, jinak budou za chvíli u vás, v té vaší krásné a blahobytné západní Evropě.“ Nebudou. Snad si Kyjev uvědomí realitu, a namísto získávání ztraceného území, vytvoří silné opevnění na stávající válečné linii. Vybuduje neproniknutelnou hranici s definitivním izolováním území západ- východ. Tím pomůže sobě, i nám. Válka bude s remízou, slzu nad ztraceným územím vysuší radost z ušetřených životů a výdajů.

Místo dodávek zbraní Ukrajině by měl Západ důsledněji ekonomicky oslabovat Rusko. Dostat ho co nejrychleji na kolena. Ta budou symbolem jejich Pyrrhova vítězství. Pak třeba přijde moment, kdy bude možné vzít slabému Rusku území zpět s minimem ztrát. Jenže Západ, jak vidíme v přímém přenosu, nijak nechvátá, protože zbrojní mocnosti si mnou ruce. Za prvé mají historicky výjimečnou možnost zkoušet své zbraně v reálných bojích, aniž by se kdokoliv z nich umazal. Za druhé přes jejich zbrojní koncerny začaly zase proudit velké sumy peněz. Až toto pochopí ukrajinský voják, vykašle se na dobývání území, které k životu nutně nepotřebuje.

Válka je svinstvo vždy, ale pokud ji západní ekonomiky využívají ve svůj prospěch, pak umazané ruce mají i ony.

Foto: Jiří Anderle

Mariupolská oblast v červenci

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz