Článek
O čem má být dovolená? O pohodě, klidu, relaxu, zážitcích. O tom na chvíli vypnout, odpočinout si na pláži, poznat místní zajímavosti, ochutnat něco nového. Vyčistit si hlavu. Jenže ne vždycky. Pro někoho je dovolená něco úplně jiného: vezme svůj život a přesune ho na týden o tisíc kilometrů na jih. Ano, tušíte správně — do Chorvatska. Ročně ho navštíví miliony turistů a nemalý podíl tvoří samozřejmě Češi.
Jenže my Češi jsme svérázný národ. Zatímco spousta jiných národností bere dovolenou jako zpestření života, důvod k odpočinku a poznání, my často ne. My si do destinace přestěhujeme celý náš běžný režim. Tak, jak ho žijeme doma.
Samozřejmě, že jedeme na dovolenou
Hlavně aby soused puknul vzteky, aby kamarádi záviděli a aby se sociální sítě hemžily fotkami od moře. Pro mnohé Čechy hlavní motivace, proč někam jet. Ostatně i to, že si někdo na dovolenou klidně půjčí, mluví samo za sebe. Hloupější důvod pro půjčku asi neexistuje, ale jak jinak udělat dojem, že jsme hogo fogo.
Pivo jedině svoje
Základem plnohodnotného přesunu o tisíc kilometrů jižněji je samozřejmě pivo. Bez toho by to přece nešlo. Správného Čecha nezajímá, že v Chorvatsku je spousta pivovarů a minipivovarů. My si přivezeme svoje. Někdo plechovky, jiný klidně i sud. A k tomu chlazení, protože přece nebudeme pít „teplý“.
Naše jídlo
A jídlo? Jasně že vlastní. Nic proti řízkům na cestu — ale o tomhle buranství není. Správný Čech si do Chorvatska vezme zásoby jak na expedici. Od nasmažených řízků až po desítky zavařovaček s omáčkami, masem nebo gulášem. Nesmí chybět rýže, těstoviny, knedlíky. K tomu cibule, brambory, zelenina… A aby to přežilo transport, samozřejmě lednice v autě.
A idylka začne
Jak vypadá typický víkend českého burana doma? Vstane, dá si kafe a první ranní cigáro. Namaže si pečivo, posnídá. Za pár hodin přijde „žízeň“ a začíná se prvním pivem. Blíží se poledne, takže je třeba vyhlížet, jestli už žena po své kávě s cigárem stojí u plotny — aby nachystala gulášek se šesti. Odpoledne se jede v režimu pivo, pivo, pivo. K večeři, když se zadaří, zbyde guláš. Pak trocha povinného opileckého sexu z donucení a hurá do hajan.
A jak to vypadá u Jadranu? Tisíc kilometrů od českého domova? Úplně stejně. Ráno kafe a cigáro. Snídaně z dovezených zásob. Pak pláž — a samozřejmě první pivo, ideálně dovezené z Čech. Přiblíží se oběd a žena už spěchá k plotně v apartmánu: ohřívá zavařený guláš, knedlík, nebo vaří kolínka. Naservíruje, sklidí, umyje nádobí. Den pokračuje pláží a pivem, pak večeře ze zbytků. Večer terasa, pivo, cigareta, kanasta. Následuje opilecký sex a spánek.
Proč?
A já se ptám: tohle je idyla dokonalé dovolené? Vždyť je to do puntíku stejný život, jaký tenhle typ člověka žije doma v Česku. Kvůli tomu nemusí cestovat tisíc kilometrů na jih. Může zůstat v obýváku, na zahradě, v garáži…
No jo vlastně — na Facebooku by to nevypadalo tak dobře. Soused by nepuknul vzteky a kamarádi by nezáviděli. Tak „dobro došli“.
