Článek
Jídlo v restauracích? Mám na něj – jak na polední menu, tak na večeři. Ale své peníze neutrácím jen tak někde. Musím si být jistý, že jídlo bude za něco stát a že mě někdo nechce natáhnout. S tím prvním může být trochu problém, když jsem někde, kde to neznám, ale od toho jsou recenze. No a s tím druhým? Tam pomůže pravý sloupek jídelního lístku – ceny. Podle nich se pozná, jak moc si restaurace váží svých hostů.
Budete jíst?
Stavili jsme se během výletu na krátké rychlé občerstvení, napít se a odpočinout si. Vzali jsme si i jídelní lístky, kdyby nás něco zaujalo, že bychom si dali. Ale stačil jediný pohled a bylo jasno, že tady jíst prostě nebudeme. Nejlépe to poznám vždy podle nejobyčejnějšího jídla, které má snad každá standardní hospoda – smaženého sýra. Když jsem uviděl jeho cenu, protočily se mi panenky.
Když tedy přišel číšník s našimi nápoji a zeptal se, jestli budeme jíst, odpověděl jsem jednoduše, že ne. Že je tu na nás až příliš draho, a že se obávám, že ceny, které tu jsou, vypadají v poměru k tomu, co za ně dostaneme, příliš vysoké. Číšník z toho byl zjevně vykulený, divil se, že jídlo nechceme – prý tu lidem chutná a s cenami jsou v pohodě.
Tak počítejte
Smažený sýr, který tu měli, byl účtován za 250 Kč. K tomu nějaké hranolky, tatarka a jsem přes 300 Kč jako nic. Kdybychom si ho dali celá rodina, jsme v tom za 1 200 minimálně. Plus naše pití – odcházíme s útratou 1 500, možná i víc. A to za obyčejný smažák.
„Víte, co můžu mít za 1 500 Kč, vážený pane?“ podíval jsem se na číšníka. „Za tyhle peníze můžu mít deset kilo toho sýra. Vaše porce v nákladech na suroviny vyjde stoprocentně do třiceti korun – a chcete za ni 250. Chápu, že musíte vydělat, že platíte nájem, energie, odvody, daně a kdo ví co ještě. Ale narazit si přes dvě stovky právě na prachobyčejném smaženém sýru, to je na mě, bohužel, už trochu moc. Přidaná hodnota ve strouhance, vejci, mouce a oleji prostě není žádná.“
Tak ať je to někde vidět
Prosím, ať si hospody pracují s marží, s jakou chtějí, ale ať je to někde vidět. Ať je patrné, že za ty peníze něco dostanu, ať je jídlo zajímavé, originální. Ale obalit a usmažit sýr zvládne učeň prvního ročníku, a jen za tohle si majitel lokálu řekne 250 Kč? To už hraničí s drzostí.
Pivo také kupuje, řekněme, kolem třiceti korun. Tak proč ho prodává za řekněme normálních 65? Na něm si přes dvě stovky nenarazí, protože moc dobře ví, že za 250 Kč by mu ho nikdo nekoupil. Ale u smažáku mu to blbé není; tam se lidé, kteří to zaplatí, stále najdou. Ale prosím – jejich volba. Na mě je to za nejobyčejnější jídlo bez invence, vzhledem k nákladům prostě už moc.
