Článek
Jsou fyzické tresty správné a v pořádku? Ať si to posoudí a rozhodne každý sám. Za mě určitě ne a ve výchově nejsou potřeba. Ale jsou lidé, kteří se bez nich neobejdou. A asi trochu dokážu pochopit, když se někdo rozhodne trest v nějaké nouzi použít. Ale aby se dítko mlátilo skoro bezdůvodně? To mi hodně vadí. A to jsem zažil. A musel jsem zakročit.
Dítě na hřišti
Byli jsme se synem na hřišti, normální odpoledne, kterých jsme už zažili desítky. A pochopitelně jsme tam nebyli sami. Bylo hezky, tak mnoho rodičů se svými dětmi vyrazilo také ven. A co dělají děti na hřišti? Samozřejmě že blbnou. Hrají si, zkoušejí nové věci, občas spadnou, někdy se zraní, jsou i situace, kdy se hádají mezi sebou. Prostě normální den na dětském hřišti, nic výjimečného.
Kromě jiných tam byl i tatínek se svou dcerkou, která se rozhodla lézt na prolézačku. Malá slečna byla ještě docela malá, ale toužila zkusit své limity, chtěla zjistit, zda to zvládne. A její tatínek? Místo toho, aby ji podpořil a pomohl, jenom seděl na lavičce a pokřikoval na ni, aby na tuhle prolézačku nelezla, že je pro ni moc velká.
Holčička spadla
A co se stalo? To, co se dalo čekat. I kdyby jí to zakázal stokrát, stejně to holčička bude chtít zkusit. A taky že jo. Lezla na prolézačku a tatínek seděl apaticky opodál na lavičce. A potom k tomu došlo – k tomu, co se dalo čekat. Holčička se smekla a spadla. Začala brečet, což tatínka očividně popudilo. Musel vstát z lavičky a vyrazil za ní.
Čekal jsem, že ji bude utěšovat, že ji bude konejšit, ale on ne. Najednou napřáhl ruku a dal jí několikrát přes zadek se slovy: „To máš za to, když neumíš poslouchat. Já ti říkal, ať tam nelezeš.“ A tohle už bylo na mě moc a musel jsem zareagovat.
Co to děláte?
Byl jsem poblíž, tak jsem hned reagoval. „Co to děláte?“ křikl jsem na pána tak, až se ostatní rodiče otočili. „Neumí poslouchat, tak dostane,“ odvětil mi s dodatkem, ať se starám o své. To tedy nebudu. „Mlátit dítě, protože spadlo z prolézačky, to může jen ubožák,“ pokračoval jsem ve výtce. „Uvědomte si, milý pane, že děti chtějí zkoušet nové věci.
A vy jako táta nemáte sedět na lavičce a koukat do mobilu, máte své dceři pomoci, dát jí jistotu, důvěru, pomoci jí překonávat překážky. A vy za to, že chce něco zkusit, ji zmlátíte? To jste teda otec roku.“ Jeho odpověď byla jen to, ať se starám o své. No, co jiného jsem také od něj mohl čekat. Nejvíc mi ale v hlavě utkvělo to, že je podle něj v pořádku dát své dceři na zadek, protože spadla z prolézačky. Jen proto, že to chtěla zkusit a on byl líný vstát z lavičky.
