Dávat jméno po otci či dědečkovi je ukázka omezenosti a maloměšťáctví

Dát dítěti jméno není jednoduché. Budoucí rodič by měl volbu pořádně promyslet. Ono jméno bude jejich potomka provázet celý život. Pokud se podíváme na nejčastější jména v České republice, dominuje Jiří, Jan, Petr, Josef a Karel. V první stovce ale najdeme i jména jako je Bohumil, Alois, René, Štefan nebo Eduard. Jasná ukázka toho, že jména po otci nebo dědečkovi jsou stále běžnou věcí.

Proč vlastně dávat dítěti stejné jméno, jako měl dědeček, nebo jeho otec? Mnozí se budou ohánět slovy, jako je úcta k rodině a celému rodu. Realita však může být taková, že „okopírovat“ jméno někoho z rodiny je to nejjednodušší, co může být. Proč zbytečně něco vymýšlet, když se dá použít stejné jméno, jako má táta nebo děda. Kdo nemá dostatek invence, tomu tahle možnost prostě přijde vhod.

Pojmenovat dítě po otci má být jakási ukázka hrdosti. Na co přesně? Na to, že muž dokázal zplodit dítě, a ještě k tomu syna. No, nebudu tu zabíhat do detailů, ale na dítě musí být dva, nehledě na fakt, že pohlaví dítěte je primárně dílem náhody. Přesto si o sobě někteří muži myslí, že když se jim povedlo mít syna, jsou páni tvorstva. A tak ho po sobě i pojmenují. Přitom to působí zcela opačně, jako by zplození dítěte byl jejich jediný životní úspěch, který musí dát náležitě na obdiv.

Nejsem zastánce nějakých ultra moderních jmen, u kterých člověk ani neví, jak se vyslovují, nebo píší. Ale zároveň nejsem ani zastánce zastaralých jmen. To je v případě pojmenování po otci běžný standard, bohužel. Na tom, jít trochu s dobou, přece není nic špatného. Pokud by lidé pořád zůstávali v minulosti, možná by se tu pořád ještě užívala staročeská jména. No schválně, kdo z vás by v dnešní době pojmenoval své dítě například Nekrasa, Hlupoň nebo Mladota? Asi nikdo, že?

Podíváme-li se objektivně na problematiku stejných jmen v jedné rodině, přináší jenom samé nevýhody. Stačí otevřít schránku a vyndat z ní dopis na jméno Josef Novák. Pro koho bude určený? Kdo otevře poštu tomu druhému? Nebo zvonek a v něm výzva, že dotyčný chce mluvit s Pepou. No jo, ale s kterým? Dědou, otcem nebo synem? Naštěstí už nemáme pevné linky a mobilní telefony, jinak by při zvonění aparátu nastal problém úplně stejný.

A co takové různé rodinné sešlosti a oslavy. Někdo zavolá Karla a otočí se deset lidí najednou, protože i v dalších rodinných větvích považovali za geniální použít jméno předchozí generace. A nakonec, nezapomínejme na to, že případný druhorozený syn, který už holt bude muset být pojmenovaný jinak, by mohl žárlit. Protože mu bude vadit, proč on také nemá jméno po tatínkovi.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nej%C4%8Dast%C4%9Bj%C5%A1%C3%ADch_mu%C5%BEsk%C3%BDch_jmen_v_%C4%8Cesku, https://zdravi.euro.cz/clanky/staroceska-jmena/