Článek
Když k nám někdo přijde, diví se, že jsme se na jeho návštěvu nijak speciálně nepřipravili. Co mám na mysli? No, většina lidí, když čeká návštěvu, tak minimálně celý den doslova „lezou po ústech“, aby byl jejich byt jako ze škatulky. V něm to vypadá, jako by ho právě opustil architekt, a je tam čisto a sterilně, že by se tam mohly provádět operace.
To u nás je to pořád stejné. Samozřejmě, ne že by to tu vypadalo, jako by tady vybuchla bomba. Ale ten provozní nepořádek nijak zvlášť neřešíme. Takže když přijde návštěva, je ve dřezu nádobí, na kuchyňské lince jsou potraviny, na gauči oblečení, po zemi hračky. Někde se válí knížka, na policích je prach, pod postelí chuchvalec. A ano, v tomhle my tu žijeme.
K čemu je uklízení?
Když jsme neměli děti, vypadalo to u nás úplně jinak. Ano, jako ze škatulky. Ono také ve dvou lidech toho nepořádku až tolik neuděláte. Ráno odcházíte do práce, v podvečer přijdete. Dáte si večeři a buď skončíte na gauči v obýváku, nebo vyrazíte někam za kulturou. Teď, s dětmi, je ten denní režim o poznání divočejší. Byt není prázdný ani vteřinu.
A protože není prázdný a pořád se tu něco děje, je uklízení naprosto zbytečná činnost. Uklidíte jednu věc a za pět minut se objeví další dvě jinde. Byl by to nekonečný koloběh. To by byl boj s větrnými mlýny, který se prostě nedá nikdy vyhrát. Věci se prostě odnesou, když máme cestu, když jdeme kolem. Ne hned, automaticky, na povel. Vždyť to bychom nedělali nic jiného.
Máme jasno, co je lepší
Ne, nežijeme ve špíně, nebrodíme se v odpadcích. Náš byt stále označuji za čisté místo k životu. Jen je tu onen provozní nepořádek, trochu toho prachu a sem tam nějaký chuchvalec něčeho. No a? Něčemu to snad vadí? Ne, naopak.
Když si máme vybrat, jestli radši vezmeme hadr a budeme doma hodinu gruntovat, nebo se tu stejnou hodinu věnujeme dětem, děláme s nimi aktivity, nebo prostě jenom blbneme, máme v tom úplně jasno. Ne, nechceme, aby si děti pamatovaly maminku jako tu, co stojí u dřezu, u pračky, u žehlicího prkna. Stejně tak nechceme, aby si děti pamatovaly tatínka jako osobu s vysavačem a koštětem. Chceme, aby si děti své rodiče pamatovaly jako ty dvě osoby, které byly s nimi, co to jenom šlo.
Divíte se? V pořádku
Divíte se našemu životnímu stylu? V pořádku, nic se neděje, každý to máme hozené jinak. My jen nechceme být obětí našeho bytu, nechceme být obětí názorů jiných lidí. Chceme žít spokojeně, chceme žít přítomně. Chceme si život především užít, ne ho prožít tím, že budeme řešit hlouposti, jako jsou smítka prachu na polici a pár hrnků ve dřezu. Změní se doma něco, když to tam nebude? Ne, nezmění.
