Článek
Dát někdy někomu dýško? Ano, proč ne. Nemám problém dát ho v restauraci, dát ho v baru, když tam vidím nějakou přidanou hodnotu. Občas peníze zaokrouhlím třeba v kadeřnictví, když tam dostanu kávu či něco jiného k pití. Ale pokud žádnou přidanou hodnotu nevidím, proč bych měl někomu dávat peníze navíc? Ten člověk má plat a neudělal vůbec nic navíc. Absolutně nic, čím by si měl zasloužit mé peníze.
Hotel s portýrem
Na prodlouženém víkendu jsme se ubytovali v hotelu, který sice nepůsobil nijak extra luxusním dojmem, ale měl portýra. Tedy zaměstnance, který vítá hosty, pomáhá jim se zavazadly. Je to milé, je to příjemné, ale je to také na druhou stranu celkem zavazující. Ten člověk dostává normální plat, ale tak nějak se očekává, že mu hosté dají i dýško.
Když jsem se během celého víkendu díval na to, jak pomáhá hostům, viděl jsem i to, že mu prostě dýško dávají. Chvíli jsem se cítil trochu provinile, ale pořád jsem si říkal – ten člověk pro nás neudělal nic navíc. Udělal jenom to, co má, co je jeho práce, co má v pracovní smlouvě. To přece není důvod dávat mu dýško, za tohle ho platí vedení hotelu.
Řekl si o dýško
Portýr nás přivítal u hotelu, pomohl nám se zavazadly až k recepci. Tam na nás počkal a po check-inu s námi, a hlavně s našimi zavazadly, zamířil do našeho pokoje. Ten nám ukázal, přenesl nám tam zavazadla a potom nastala ta trapná chvíle, kdy stál ve dveřích s viditelně připravenou rukou, do které chtěl něco vložit.
Ale to bylo něco na mě. Neviděl jsem k tomu důvod. Tohle dělá normálně, to je v popisu jeho práce, nevidím důvod dát mu něco ze svého. Ale bylo mi trochu trapně, zároveň jsem jeho pobyt u nás v pokoji nechtěl prodlužovat, tak jsem strčil ruku do kapsy.
Odešel bez dýška
A v kapse jsem nějaké peníze našel. Ale opravdu jenom drobné, koruny, dvoukoruny, pětikoruny, mohlo toho být dohromady tak něco přes 20 Kč. Řekl jsem si, že se toho aspoň zbavím a nasypu to portýrovi. Ale ten, když to viděl, stáhl ruku zpět k tělu a dal jasně najevo, že ty peníze nechce.
A co víc, bylo na něm vcelku jasně vidět, jak se mračí, jak nevěřícně kroutí hlavou a myslí si cosi o nevychovaných hostech a buranech. Když viděl, co jsem vytáhl z kapsy a že mu to fakt chci dát, tak se otočil a znechuceně odešel. No fajn, tak jsem nakonec dosáhl svého, nemusím mu dávat žádné dýško, když jsem nechtěl.
A on si možná uvědomí, že i když může být dávání dýšek nějaké nepsané pravidlo, tak rozhodně neplatí, že by to snad měla být nějaká povinnost. Až přinese ke své běžné službě něco navíc, mohl by si pár desítek korun zasloužit. Ale přinést zavazadla na pokoj? To je přece věc, za kterou je placen, no ne?
