Článek
Kdyby si člověk mohl vybrat sousedy, bylo by to skvělé. Nemusel by se s nikým handrkovat, s nikým být na ostří nože, s každým by vycházel skvěle. Ale bohužel to úplně nejde. Jsou lidé, se kterými se prostě vyjít nedá. Já mezi ně nepatřím, ale náš soused Bohouš, se kterým sdílíme patro, takový je.
Vypněte ten kravál
Ano, posloucháme doma hudbu a ano, máme doma také zapnutou televizi. Však je to úplně normální. A že by nám to nějak řvalo a rušilo? To odmítám, to rozhodně ne. Vždyť nemáme ani žádné soundbary, žádné repráky ani domácí kina. Prostě obyčejnou televizi a obyčejné rádio. A hluší také nejsme, takže jsem si jistý, že míra hlasitosti nijak nepřekračuje klasickou mez.
Přesto to našemu sousedovi vadí. Máme společnou zeď, a tak často slyšíme, jak na ni buší ve snaze nás upozornit, že ho to ruší. A my? Je nám to úplně jedno. Někdy zase zazvoní a doslova na nás řve, ať okamžitě vypneme ten kravál, že ho to ruší. A my? Necháme to být a ignorujeme ho.
Začal s pojistkami
Když zjistil, že bušení na stěnu a osobní návštěvy k ničemu nevedou, tak se rozhodl, že bude o něco radikálnější. A to v tom smyslu, že nám začal vyhazovat pojistky. Rozvodnou skříň na chodbě má hned vedle svých dveří. Takže udělá dva kroky, shodí jistič a zase zaleze. A pochopitelně dělá, jako by nic, jako by se nic nedělo. Vím, že to dělá on, kdo jiný taky. A tak jsem se ho snažil několikrát konfrontovat, ale bez úspěchu. Tak jsem vymyslel lest.
Jak to vyřešíme, sousede
Nainstaloval jsem na chodbu malou, nenápadnou kameru, která snímá prostor u jističů. A čekal, až zase vypadnou. Když se tak stalo, šel jsem je nahodit. Vzal kameru, záznam přehrál do mobilu a šel zazvonit na Bohouše. Bez pozdravu jsem mu strčil před oči mobil s běžícím videem, kde je vidět on, jak vchází ze dveří, otevírá rozvodnou skříň, shazuje jističe a rychle mizí ve svém bytě.
Tak jak to vyřešíme, sousede? Mám jít rovnou za předsedou SVJ, necháme to řešit na výboru, nebo přímo na schůzi? Nebo mám zavolat městskou policii a sveze se to až na přestupkové na úřadě? Cítil jsem se na koni a vyjmenovával možnosti, jaké mám. Bohouš se očividně zalekl, začal se omlouvat, začal se dušovat, že to nikdy neudělá.
Jako vyměněný
A od té doby ani jednou nezabušil na stěnu, ani jednou neshodil pojistky. Dokonce nás na chodbě začal i zdravit, je jak vyměněný. Asi se bojí, že bych s tím videem opravdu někam šel. No, abych byl upřímný, tak klidně ano, pokud by se to opakovalo. Je vidět, že když má člověk důkaz, má hned respekt. Už to totiž není jen slovo proti slovu. A já aspoň vím, co na tyhle sousedské vztahy platí.
