Článek
Někdy mi přijde, že lidé jsou v práci doslova za trest. Je mi úplně jedno, co tam musí dělat, co po nich šéf chce a kolik za to dostávají zaplaceno. Nikdo na ně nemíří zbraní, aby tam byli, aby tam pracovali. Dělají to de facto dobrovolně, takže by to měli dělat pořádně. Tak to vidím já. Pokud jsou nespokojeni, ať si dupnou nebo odejdou jinam. Vše ostatní jsou jenom výmluvy.
Prodavačka v obchodě
Já vím, že práce v obchodě, v supermarketu, nemusí být jednoduchá. Hlavně v těch menších musí každý dělat vše. Být ve skladu, na prodejní ploše, vybalovat, pomáhat zákazníkům, být u pokladny. A kolik za to ti lidé mají? Nevím, je mi to fuk. Jednou na to přistoupili, tak ať to dělají, nebo ať dají výpověď a jdou tam, kde se jim bude dařit lépe.
Když ale někde dělají, ať je to pořádně. Pokud dostanou za úkol vybalit zboží, tak ať to udělají tak, jak mají. Ne tak, jak to předvedla v týdnu madam v jednom z menších supermarketů. Ta se se svým úkolem opravdu moc nepárala. A mě to nenechalo klidným.
Vybalování zboží
Jejím úkolem bylo vybalování zboží a jeho rovnání do regálů. Jistě znáte obchody, kde je vše krásně narovnané, vybalené, připravené pro zákazníky. No a potom jsou obchody, jako tento, kde se vyhýbáte paletám, nepořádku, různým vozíkům, klecím a dalším věcem ze skladu. A do toho všeho potkáte prodavačku, která má jasný úkol – vybalit zboží do regálů.
Ale očividně se jí do toho moc nechce. Koukám na ni, jak vezme krabici, zabalenou, zalepenou, a rovnou ji mrskne do regálu. Ani neodřízne lepicí pásku, ani ji neotevře, prostě ji tam hodí a myslí si, že má hotovo. A takhle další a další. A co máme v tu chvíli dělat my, zákazníci?
To vám není blbé?
Zboží, které vybalovala, jsem zrovna potřeboval. Tak přijdu k té krabici, snažím se ji otevřít, ale je pevně přelepená. Bez nože nemám šanci. Tak se na dotyčnou dámu podívám, setkáme se pohledy a já čekám, že převezme iniciativu. Že mi tu krabici přijde otevřít, že mi aspoň rozřízne lepicí pásku. Ne, ona na mě kouká, co budu dělat, sleduje, jak se trápím.
„To vám není blbé?“ otevřu si na ni ústa. „Sama vidíte, že se do toho nedostanu, můžete mi pomoci, můžete mi to aspoň rozříznout?“ Nelibě ke mně přistoupí, vytáhne nožík, rozřízne pásku, otevře boky krabice a ty odtrhne. Tak, sice je to stále v krabici, ale aspoň tam je nějaký přístup.
Konečně jste si výplatu zasloužila
Když jsem viděl, jak se jí nic nechce, jak je nepříjemná, rozhodl jsem se, že jí něco řeknu. U regálu se sešlo dost zákazníků, a tak jsem se na paní prodavačku podíval a řekl: „Konečně jste si tu výplatu taky trochu zasloužila, jen tak dál. Můžete otevřít ještě ostatní krabice, abychom si mohli jako zákazníci i něco koupit.“ V tu chvíli bylo slyšet trochu smíchu od několika lidí. Prodavačku to očividně urazilo. Najednou bylo vidět, jak sice začíná pracovat, ale dost agresivně, s ne úplně příjemným výrazem. No co, vždyť je to její práce, tak ať dělá, co má.
