Článek
Myslel jsem si, že tohle podnikání je už dávno minulostí, ale není. Dobře si pamatuji dobu, kdy mnoho firem lákalo mladé lidi, kteří byli nuceni chodit po bytech a domech a lidem doslova vnucovat nevýhodné a pochybné smlouvy na energie. Dřív bylo takových nebezpečných prodejců mraky. Postupem času tenhle boom utichl a já byl přesvědčený, že tenhle byznys prostě skončil. Ale spletl jsem se.
Dobrý den, jsem z distribuce elektřiny
Očividně to jede dál, i když ne v tak velké míře jako kdysi. Netuším, jestli ten, kdo se vloudil k nám do domu, pracoval na vlastní pěst, nebo byl členem nějaké organizované firmy. Finty používal ale stejné jako před lety. Zazvonil zvonek, stisknu tlačítko a v mikrofonu se ozve žádost o vpuštění do domu, že je z distribuce elektřiny. No dobrá, asi nějaký odečet, oprava, servis, kontrola. To se občas děje, že distribuce takhle chodí.
Ale jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. A tak se vydávám zjistit, odkud chlapík je a co jde dělat. Jakmile však otevřu dveře svého bytu, už ho vidím před sebou – mladíčka v nepadnoucím tátově maturitním saku s deskami v rukou. Tak to není nikdo z distribuce, jak mi nalhal; jde mi vnucovat přestup k jinému dodavateli energií.
A taky že jo. Hned se mě ptá, jakého mám dodavatele a kolik platím. Chrlí na mě, že bych mohl ušetřit tisíce měsíčně, že vše zařídí. Jo, jasně, to známe – těch pohádek už jsem slyšel. Na nic neodpovídám, konfrontuji ho s jeho lží u zvonků a přikazuji mu, aby opustil náš dům. Po krátké slovní výměně odchází a já jdu zkontrolovat, zda opravdu vyšel a zda jsou hlavní vchodové dveře zavřené. Ano, vše je v pořádku, svědomí můžu mít čisté.
Mám vás vyhodit násilím?
Po deseti minutách ale slyším z chodby hlasitější hovor. A protože jsem zvědavý, otevřu dveře, abych zjistil, kdo to tam tak hartusí. Nakloním se dolů přes zábradlí a vidím ho zase – toho mladíka v sáčku, který teď stojí u dveří sousedky a něco jí valí do hlavy. Takže když jsem ho vyhodil já, zkusil to u někoho jiného. Tak to tedy ne.
Beru si boty, sbíhám schody a už jsme tváří v tvář. „Mám vás vyhodit násilím?“ křikl jsem na podivného prodejce energií. Něco zamumlal o tom, že je u paní, mé sousedky. Jasně, u staré důchodkyně, která by mu mohla podepsat cokoli. Dávám jasně a rázně najevo, že tady není vítaný a že i tato postarší dáma je s energiemi spokojená. A ať vypadne.
Asi vypadám hodně rozzuřeně, protože mě poslechne; za mého doprovodu se vydává ke vchodovým dveřím, otevírá je a odchází. Ještě na něj zahučím, že jestli ho u nás potkám znovu – už potřetí – vyřídím si to s ním nejdřív osobně a pak na něj zavolám policii. Podomní prodej je v naší obci zakázán.
Zabralo to
Moje výhružky očividně zabraly, mladíček se už neobjevil. Tedy, neobjevil se u nás v domě, a mně je jasné, že to prostě šel zkusit jinam. A já nechápu jedno: že má někdo povahu na to, aby takový byznys rozjel, nebo že má někdo povahu dotlačit lidi až k podpisu smlouvy. Chápu, že každý si chce nějak vydělat, ale snad máme svědomí, snad máme nějaké hranice – nebo ne?
