Článek
Že si lidé na domovní nástěnce v našem vchodě vyměňují různé vzkazy, na to už jsem si zvykl. Píšou si tam o nepořádku, zápachu, o hluku, ale i o tom, kdo by měl nebo neměl zdravit. Čas od času se tam ale objeví vyložená perla. Jako nyní. Některý ze sousedů se rozhodl umravnit, řekněme, vášnivější, hlučnější pár, který ho podle vzkazu, jenž jsem četl, nenechal vyspat.
Jste hluční
Co bylo na tom vzkazu napsáno? Bylo v něm stručně a slušně řečeno, že nějaký pár v domě je v noci příliš hlučný. Že by neměl být tak vášnivý, nebo že by si měl nechat své projevy lásky na dobu, kdy neplatí noční klid. Takto kulantně bych popsal obsah daného vzkazu. Byl ale napsán mnohem rozzuřeněji a sprostěji.
Mne tedy na první pohled opravdu pobavil; musel jsem se začít smát. Já chápu, že to někomu, kdo vstává ráno do práce, vadí, ale že bych si to měl snad vyřizovat takto? Anonymně, přes nějaký lísteček umístěný na nástěnce? No, každý jsme holt nějaký; někdo to považuje za normální věc, mně to přijde spíš srabácké a divné. Ale každý dle svého uvážení.
Vytáhl jsem tužku
A protože mě to pobavilo, rozhodl jsem se, že to ještě trochu vylepším a napíšu tam svůj vzkaz. I když se mě ta situace netýkala — jsem si stoprocentně jistý, že ten rušivý hluk nevycházel z našeho bytu — chtěl jsem udělat trochu zábavy. Tak jsem vytáhl tužku a napsal tam krátký, ale velmi výstižný vzkaz.
Doslova jsem tam uvedl: „Nezáviď, nebo si vezmi špunty do uší.“ A tohle jsem zakončil smajlíkem. A doufal jsem, že se ta diskuse někam posune, že se možná přidá nějaký další vtipálek, komu takové vzkazy přijdou absurdní. I když dokážu pochopit, že to někoho ruší, tak tohle je divné.
Bude sbírka
Druhý den jdu do práce a když scházím schody, už vidím, že tam vzkaz pořád je. Zastavuji se u něj a dokonce je tam zase něco připsáno. Pod mou poznámkou o špuntech do uší je dodáno: „Kdyžtak ti na ně založíme sbírku.“ V tu chvíli jsem se zase rozesmál. Nic jsem tam už nepsal a těšil se na odpoledne.
Pak ale přišlo zklamání: vzkaz byl pryč, žádná konverzace nepokračovala. Tak uvidíme, co bude za pár dní, zda ten konkrétní pár bude trochu tišší, nebo stěžovatel napíše další dopis. Nebo že by si snad koupil špunty do uší, když mu to tak vadí? Nuže, uvidíme.
