„Nemáš prachy, protože utrácíš za kraviny,“ vyslechl si sociálně slabý pán

Chápu, že svět není spravedlivý. Někdo nemá vzdělání, praxi, zkušenosti nebo manuální zručnost. A od toho se následně odvíjí i výše jeho platu. Čím jednodušší a snadno nahraditelnou pozici člověk zastává, tím nižší plat dostává. Tento plat pochopitelně nesmí klesnout pod zákonem stanovené limity, kterými je nejenom minimální mzda, ale také mzda zaručená. A tohle jsou karty, se kterými dotyčný musí hrát.

Na jedné straně jsou příjmy, na druhé straně výdaje. Začnu těmi, které se moc ovlivnit nedají. Týkají se bydlení. Ano, dá se hledat nájem, který může oproti jinému vyjít o několik stovek nebo i tisíc korun méně. To je základ. Pak ale existují výdaje, které už tolik ovlivnit nelze – především náklady na vytápění, spotřebu vody a elektřiny. Pokud člověk nechce v zimě žít ve vymrzlém bytě, sprchovat se jednou týdně a chodit po tmě, musí počítat s tím, že tohle nějakou tu tisícovku měsíčně „schramstne“. A co s tím, co zbývá?

Pokud nemám peníze, nemohu utrácet. To je základní a naprosto jednoduché pravidlo. Kdo má malou mzdu a velké bytové výdaje, musí se prostě uskromnit. Ale očividně s tím někteří jedinci mají problém. Ve svém okolí jednoho takového znám – od základní školy jsme byli kamarádi. Postupem času jsme se vídali čím dál méně, dnes se maximálně potkáme ve městě a krátce si popovídáme. A to potom člověk chvíli žasne. Po hodině diskusí o tom, jak se má on špatně, jsem zjistil, že se v životě jako sociální případ chovám víc já než on.

Po pár zdvořilostních frázích to začalo. Začal si stěžovat, jak je na tom finančně špatně. A protože jsem lidumil, vzal jsem mobil, zapnul kalkulačku a začal počítat. Nestačil jsem se divit. Cigarety jsou samozřejmostí, těch se nevzdá. Stejně tak ani alkoholu. A potom je tu jídlo, to je samozřejmě také nutnost. Ale opravdu si musí člověk s minimem peněz kupovat hotové jídlo v restauraci, nebo si pořizovat chlazené polotovary v obchoďáku? Ano, teplé jídlo je určitě důležité, ale víte, kolik stojí?

„Nemáš prachy, protože utrácíš za kraviny,“ řekl jsem mu. A to jsem ještě netušil, jak nesmyslně utrácí. Snad bych to pivo ještě toleroval, kdyby to byl nějaký akční lahváč ze supermarketu. Ale ne, on si chodí pro chlazené plechovky na nedalekou benzinku, kde stojí násobně více než lahvové v akci v obchodě. A cigarety? Myslíte, že kupuje nejlevnější značku? Ne, potrpí si na „kvalitu“ – na tu, co kouří celý život. A že by si někdy zkusil něco uvařit, aspoň hodit plátek masa na pánvičku a k tomu do hrnce brambory? Ne, prý ho vaření moc nebaví, raději si koupí jídlo hotové.

Nejenže jsem nenacházel slova, jak může člověk s minimem peněz takhle utrácet, ale zároveň jsem si ho porovnal sám se sebou. V životě bych si nekoupil plechovku piva na benzince za víc než třicet korun, když v obchodě můžu mít lahvové se stejným obsahem za dvanáct. Jsem nekuřák, ale jsem přesvědčený, že kdybych neměl týden před výplatou peníze, koupím si tabák a papírky a balím si cigarety sám, protože to vyjde levněji.

A hotová chlazená jídla? Ne, ty nekupujeme nikdy – jak kvůli ceně, tak kvůli jejich ne zcela kvalitnímu a zdravému složení. Restaurace? Ano, občas zajdeme na nedělní oběd nebo během týdne na meníčko. Ale jíst tam pravidelně? To už nedělám. A přitom je můj plat úplně někde jinde… Nechápu tyhle lidi.

Zdroj: https://www.mpsv.cz/minimalni-mzda, https://ppropo.mpsv.cz/XVIII2Zarucenamzda