Článek
Referendum je slovo, které můžeme slýchávat stále častěji. Jde totiž o určitý způsob, jak mohou lidí rozhodovat v konkrétních věcech. Sice máme parlamentní demokracii, ale některým lidem patrně nestačí a odkazují se tak i na článek 21 Listiny základních práv a svobod. Ten říká, že „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“ A právě referendum je možností, jak se na správě veřejných věcí podílet opravdu přímo.
Referenda můžeme rozdělit hned do několika skupin, s ohledem na jejich důležitost, i rozsah toho, čeho a koho se týkají. Jsou celostátní referenda, ale i referenda krajská, nebo může být vyhlášeno také referendum místní. Příkladem toho nejznámějšího je zcela určitě referendum o přistoupení Česka k Evropské unii, které proběhlo 13. a 14. června 2003. Výsledek byl jasný, více než 77 % hlasujících členství podpořilo.
Referenda nedávají smysl
Jako určité „referendum“ však můžeme brát také volby. Je jedno, jestli do parlamentu, senátu, komunálu, europarlamentu, nebo na prezidentské křeslo. I takto se občané rozhodují o vývoji naší země. Volby však mají oproti klasickému referendu tu výhodu, že se opakují periodicky (+ mohou být ještě mimořádné volby). Vždy tedy, jednou za čas, máme možnost rozhodnout, koho chceme na důležitých postech vidět v následujícím, pevně daném období.
U klasického referenda ale žádná periodičnost neexistuje. Jednou se vyhlásí, jednou se uskuteční a je vyřešeno. Nikdo se neptá, co na to teď říká generace, která v té době ještě nemohla volit. Ani se nikdo neptá, zda někdo v současné době nezměnil svůj názor.
Měla by se zakázat
V referendech v podstatě rozhodujeme nejenom o nás samotných, v danou chvíli a po naši určitou budoucnost. Rozhodujeme také o těch, kterých se to netýká. Proto referenda nedávají smysl. A jsem pro jejich zákaz. Než se však do mě pustí ti, kteří by „po vzoru přímé demokracie“ rozhodovali v referendu nejradši o každém prdu, mám na vás otázku.
Souhlasíte s naším členstvím v Evropské unii? Hlasovali jste tehdy pro vstup, nebo jste byli proti? Či jste v roce 2003 ještě byli tak mladí, že jste neměli volební právo a někdo tak rozhodl ve vás? Upozorňuji, že o vstupu do EU se rozhodlo právě v referendu, za které teď tolik bojujete.
Filozofujme…
Je správné, teď a tady, rozhodovat o někom jiném, kdo ještě nemá v tuto chvíli volební právo? Nebo jste v situaci, kdy právě vy nemáte volební právo, chtěli byste rozhodovat, ale nemůžete?
Je snad fér, že jste natolik staří, že máte právo rozhodnout o něčem, i když to máte takzvaně „za pár“ a změna se vás skoro nedotkne? Je správné brát referendum jako navždy platné ustanovení, bez možnosti znovu-hlasování? Nebo je správné po několika letech hlasovat o stejné věci a rozhodnout jinak?
Jsme vůbec natolik chytří, rozumní občané s takovým vzděláním a rozhledem, abychom v referendu mohli rozhodovat opravdu o všem? Ten skutečně chytrý vždy zapochybuje, zda má dostatečné kompetence. Ten hloupější je o své neomylnosti vždy přesvědčen. To nejsou urážky. Dunningův–Krugerův efekt se tomu říká.
Pamatujte totiž na známý bonmot Miloše Zemana, který připisuje Winstonovi Churchillovi, že „jen idiot nemění názory“. A referendum, ve kterém bychom rozhodli, by nám neumožnilo náš názor změnit. Nebo vy jste nejtěžší kroky svého života zvládli vždy na první pokus? Já ne!
