Článek
Nemám nic proti psům ani proti jejich majitelům, pokud se chovají slušně. Nemluvím teď jen o tom, že by měli mít svého psa pod kontrolou, ideálně na vodítku, ale samozřejmě také o tom, že by po něm měli uklízet. Doma na zahradě ať si klidně mají „minové pole“, ale na veřejném prostranství chci, aby bylo čisto.
Jdu si zaběhat
Když je hezké počasí, využiju toho a jdu si zaběhat. Dělám to pro své zdraví. Mám svou oblíbenou trasu, která je vyhledávaným místem mnoha pejskařů. Pokud má někdo psa pod kontrolou, vzájemná ohleduplnost funguje tak, jak má. Horší je to ve chvíli, kdy lidé psa pod kontrolou nemají. Buď ho vedou na několik metrů dlouhém vodítku, jež se mi plete pod nohy, nebo nechají psa volně pobíhat a on má zábavu z toho, že po mně skáče. V takovém okamžiku vzniká konflikt.
Ten ale nastane i v případě, kdy vidím, jak pes vykoná potřebu, a jeho majitele (nebo majitelku) to nechává zcela chladnými. Ví o tom, vidí to, a přesto to tam nechá ležet. To jsou případy, kdy se doslova neznám.
Okamžitě to seberte, nebo vám to rozmažu na bundu
Nedávno jsem běžel svou trasu a přede mnou se objevil pes na vodítku se svou majitelkou. Pes si dřepnul a vykonal potřebu. Nebylo to žádné malé gaučové plemeno, ale pořádný kus psa – a podle toho také vypadala „nadílka“, která zůstala ležet na okraji frekventované cestičky.
A reakce majitelky? Žádná. Prostě se tvářila, jako by se nic nestalo, a popošla pár kroků. Doběhl jsem ji, a bez pozdravu či zdvořilosti, zato pěkně zostra, jsem na ni vyjel: „Okamžitě to seberte, nebo vám to rozmažu na bundu!“ Pejskařka na mě jen nechápavě koukala, tak jsem ještě ukázal rukou směrem k hromádce, kterou její pes nechal u cesty. Měl jsem to jako na dlani.
Vytáhla sáček
A tady mě dopálila úplně. Nejenže sáček měla, ale nosila ho přímo v kapse. Jen ho do té chvíle odmítala použít. Kdyby ho neměla, dalo by se to ještě nějak omluvit – neměla by jak exkrement odklidit. Ale ona jednoduše sáček vytáhla, tu velkou hromadu sebrala a zabalila. Proboha, proč to neudělala hned? Vždyť právě proto s sebou ten pytlík nosí, nebo ne?
S určitým sarkasmem v hlase jsem jí poděkoval za ohleduplnost k nám všem ostatním a pokračoval ve svém výklusu. Jen doufám, že ten sáček s exkrementem neodhodila o kus dál do lesa nebo na pole, ale opravdu si ho odnesla domů.
Pes je dobrovolný
Když si vzpomenu, kolik takových „nadílek“ na téhle trase pravidelně vídám, a kolik jich už skončilo na mé botě, rád bych všem pejskařům vzkázal: mějte na paměti, že pes není povinný. Neobjevil se zničehonic u vašich dveří, nenašli jste ho mezi nákupem ze supermarketu – vy sami jste si ho dobrovolně pořídili. A s tím jsou spojené i určité povinnosti. Ohnout se k bobku je, myslím, to úplně nejmenší, co vás v rámci správné péče a výchovy psa čeká.
