Článek
Je povrchní hodnotit lidi podle vzhledu? Možná ano, ale dělá to každý. Mnozí mají i určitou stupnici, podle které dávají jednotlivým lidem bodové ohodnocení. Dokonale krásná žena má devítku až desítku, její opak jedničku či dvojku a průměr? Ten se pohybuje kolem pětky.
Je naprosto normální, že to k sobě táhne lidi s podobným „číslem“. Není moc pravděpodobné, že by žena – „desítka“ – oslovila muže, který je „pětka“. I když… stát se to může. A stalo se to zrovna mně. V tu chvíli se mi v hlavě rozblikala červená kontrolka. Takhle to ve světě totiž nefunguje. Ta hezká mladá holka by mohla mít stovky jiných, tak proč by psala přímo mně?
Ahoj, můžu mít prosbu?
Pár nicneříkajících, nudných vět na úvod a potom to přišlo. Začala mít prosbu. Člověk by řekl, že takové podvodnice (či podvodníci) budou mít svůj příběh pořádně promyšlený, ale kdepak. Tvrdila, že potřebuje jet vlakem do Prahy, kde má dostat výplatu. Auto se jí prý zrovna rozbilo, na vlak nemá peníze, a já mám být ten šlechetný zachránce.
Sejdeme se
Plán byl jednoduchý a přímočarý. Peníze jí mám poslat na bankovní účet, ona si za ně koupí jízdenku, dojede si pro výplatu a až přijede, sejdeme se, půjdeme na kafe a ona mi vše vrátí. Prý i s úroky. Nevím, zda to byl dvojsmysl, nebo slib větší sumy. Nijak jsem to nezkoumal, byl to podvod jako vyšitý. Přesto dokážu věřit, že se někdo důvěřivější nechá nachytat – hezká holka naléhá, prosí, slibuje schůzku… Někdo tomu klidně podlehne.
Tak kolik?
Čím víc, tím líp. Takhle by se to dalo shrnout. Pro představu, cesta, na kterou peníze údajně potřebovala, by i s pražskou MHD nestála víc než 300 Kč. Ona nejprve chtěla 1 500 Kč, pak 1 000 Kč a nakonec by se spokojila i s 500 Kč. A prý, jakmile přijede, tak mi to hned vrátí. Jo, určitě.
Začal jsem ji konfrontovat s tím, že jízdenka do Prahy stojí do 300 Kč, tak proč potřebuje tolik? Když jsem přestal věřit jejímu příběhu o otci s rakovinou, který by za to měl dostat léky, spokojila se s pětistovkou, aby si mohla koupit „něco k pití“ a cigarety, které jí údajně došly. No, aspoň v tomhle asi nekecala – tipnul bych si, že by peníze padly hlavně na to.
„Posílám 300, vodu si natoč z vodovodu“
Pořád trvala na pětistovce, protože má prý hroznou žízeň. To už jsem se musel smát. „Posílám 300, vodu si natoč z vodovodu,“ odpověděl jsem obratem. Najednou jí i těch 300 Kč stačilo na cestu. Skvělé. Takže jsme se „domluvili“ – slečna si bude moci dojet 150 kilometrů pro výplatu, já s ní půjdu na kafe a odpoledne dostanu i úroky. Ne, že by mě zajímalo, co tím myslí.
Samozřejmě jsem neposlal ani korunu. Ačkoli ona tvrdila, že „chudinka“ už čeká na nádraží, a během pěti hodin, kdy jsem ji „trápil“ báchorkou o zpoždění v bance, jí údajně ujelo pět vlaků. No, to už je vážně odhodlání. Tak schválně, jestli ještě někdy napíše… Určitě ano, ale už nejspíš ne mně.
