Článek
Přes deset let nebyla jiná možnost než chodit do místní prodejny potravin, která zde byla už od dob socialismu. Postupně se pochopitelně trochu zmodernizovala, ale některé pořádky jako by zůstaly stejné. Celé roky neměla žádnou konkurenci a kdo nechtěl do dalšího obchodu jít přes kilometr, nezbývalo mu než nakoupit zde. A to se změnilo, konečně.
Jenom z nutnosti
Důvod, proč se tahle naše prodejna roky dokázala uživit, byl jediný. V okruhu jednoho kilometru neměla konkurenci a celé sídliště chodilo nakupovat právě sem. I když bylo vidět, že je to často jenom z nutnosti. Na denním pořádku byly věci, jako tvrdé pečivo už od rána. Prostě se doprodával závoz z předchozího dne a až poté se nasypalo čerstvě přivezené. Bylo tak nutné důrazně si říci o pečivo dnešní, měkké.
Problémy byly i v sekci uzenin. Nechat si něco nakrájet u pultu, to byl pro prodavačku mnohdy nadlidský úkon. A také to dávala okatě najevo, že ji objednávka obtěžuje. Již nakrájené komínky uzenin byly zase plné skrojků, okrajových částí salámů a šunek, které se v každé normální prodejně vyhazují nebo prodávají jako pamlsky pro psy.
Ani cenově to nebyla žádná výhra. Zvláště koš s prošlým zbožím, kde by člověk čekal, že bude opravdu za lidovku, aby se prodejna sortimentu zbavila. Ale opak byl pravdou. Prošlé zboží ve slevě bylo pořád dražší než v jakémkoliv supermarketu. Asi si dovedete představit, jak astronomické ceny byly v regálech.
A vše korunovala otevírací doba, včetně striktně dodržované polední pauzy, nebo vytřené podlahy již hodinu před zavíračkou. Mnohdy byla návštěva i tak trochu loterie, jelikož některé dny vás až cedulka na dveřích informovala o tom, že je z důvodu inventury, nemoci nebo sanitárního dne prostě zavřeno.
Hurá, je tu večerka
A teď se stalo nemyslitelné. Pár měsíců rekonstrukce nevyužitého obchodního prostoru a je tu nový obchod. Vietnamská večerka. S otevírací dobou, která začíná v 6:00 a končí ve 20:00. Každý všední den i víkend, 7 dní v týdnu. Personál v podobě majitele a jeho manželky je milý, příjemný, rychlý a nápomocný. Pečivo je každý den čerstvé, dobrý výběr. A ceny? Rozhodně nižší než v našem stálém obchodě.
Já mám jasno. Náš „konzum“ v tuhle chvíli nemá šanci. Jsem ochoten přijmout fakt, že to byl obchod s tradicí, že zaměstnával pár lidí z našeho města, že bez něj bychom neměli kde nakoupit. Ale na vzpomínky a zásluhy se nehraje. Přes deset let dělal vše proto, aby se stal nepřívětivým místem, kam musí člověk jenom z nutnosti. Teď máme alternativu. A je mi úplně fuk, že večerku vlastní vietnamská komunita, že nikoho kromě své rodiny nezaměstnávají. Je mi jedno, že nakupují v akci v supermarketu a s marží prodávají. To vše je mi úplně volné, když vím, že tam jako zákazník nakoupím dobře, příjemně a za slušnou cenu. A to i v neděli večer, když zjistím, že mi zrovna něco došlo.
