Článek
Jestli byla v minulosti nějaká ochranná zdravotní pomůcka úplně zdiskreditovaná, byla to určitě rouška. V letech, kdy tu naplno řádil covid-19, se z ní stal symbol. Místo zdravotní pomůcky to byl často spíš znak odporu nebo souhlasu. A moc tomu nepomohla ani různá opatření, která zdiskreditovala celou její schopnost chránit. Vzpomeňte si: látkové roušky, chirurgické, nano roušky, respirátory. Jednou bylo povoleno to, podruhé tamto. A nakonec to dopadlo tak, že jak jsme roušky a respirátory povinně nasadili, tak jsme je zase sundali.
Můžete i sami
V období covidu jsme si bohužel zvykli na to, že nám někdo musí nařizovat, co máme a co nemáme dělat. Až moc rychle jsme si to promítli do běžného života. A tak teď, když začíná řádit chřipková epidemie, málokoho napadne si roušku vzít. Jen málokdo to udělá sám od sebe. Přitom pamatujte: můžete si ji vzít i sami. Nemusíte čekat na doporučení — nebo dokonce příkaz.
Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě
Pamatujete tu větu? Kdybychom si z doby covidu neodnesli nic jiného, tak i tahle jedna jediná stačí. I malé dítě pochopí, že žádná rouška není všespásná. Ale pomůže. Když můžeme docela jednoduše snížit riziko, proč to neudělat? Proč to aspoň nezkusit?
Kdy si vzít roušku?
Je to jednoduché. Pokud jste odpovědní a cítíte na sobě příznaky nachlazení, které nechcete šířit dál, vezměte si ji. Své okolí sice neochráníte stoprocentně, ale uděláte maximum pro to, aby se s každým výdechem, zakašláním nebo kýchnutím nedostaly infekční kapénky na sliznice druhého člověka.
Roušku si ale můžete vzít i ve chvíli, kdy se sami cítíte ohrožení. Když nechcete, aby se kapénky cizích lidí dostaly na vaše sliznice. I ten kus látky na obličeji je pořád lepší, než když na něm nemáte nic.
Jdeme močit
Ano, přesně tak. Není lepšího příkladu než dva lidé stojící a močící proti sobě. Když mají oba stažené kalhoty, schytá ten druhý plnou dávku. S oblečenými kalhotami ale dojde k tomu, že většina „výstřiku“ zůstane na látce toho, kdo močí — a to, co se dostane ven, většinou skončí na kalhotách toho druhého.
A s rouškou to není jiné. Při kýchnutí se první kapénky zastaví v mojí roušce a ty, co se dostanou ven, se částečně zastaví na roušce druhého člověka. Nikdy to nebude stoprocentní ochrana, ale i méně přemýšlivému člověku dojde, že je to lepší než někomu naplno kýchnout do odkrytého obličeje.
Kdo je ta ovce?
Víte, že rouška není stoprocentní, ale z logiky věci nějakou ochranu přinese? Že pomůže chránit okolí před vámi a vás před okolím? Gratuluju — přemýšlíte, volíte si její nošení podle sebe a svého uvážení. To znamená jediné: nejste ovce.
Ovcí je naopak ten, kdo si myslí, že se v roušce udusí, že rouška jeho zdraví spíš poškodí, nebo že je úplně k ničemu. Vážení, zkuste se zeptat lékařů na operačních sálech, jestli se v ní hodiny dusí. Zeptejte se onkologických pacientů, kteří ji musí nosit, jestli jejich oslabené imunitě škodí. Nebo si prostě jen kýchněte s rouškou a bez ní proti zrcadlu. Dokud tyhle tři věci neuděláte, jste to vy, kdo je ovce — která jde se svým stádem a dokola opakuje pořád stejné věci bez špetky pochybností.
