Článek
Sdílená kola, auta, koloběžky, skútry i sdílené ubytování – to je prý dnes trendy. No, asi ano, pokud natrefíte na dobrou, vyhovující nabídku. Mně se to bohužel nestalo. Tohle byla hořká zkušenost, kterou v životě nechci zopakovat.
Opravdu sdílené?
Jen kroutím hlavou nad tím, kam se trend sdíleného ubytování posunul. Z původního konceptu, kdy někdo poskytnul pokoj nebo volnou postel ve svém bytě člověku, který zrovna cestoval kolem, se stal regulérní ubytovací byznys. Nikdo už nepronajímá pár metrů čtverečních u sebe doma, ani nedá svůj byt k dispozici proto, že odjíždí na nějakou dobu pryč.
Ze sdíleného ubytování se stala konkurence klasickým hotelům. Lidé pořizují byty, aby je regulérně krátkodobě pronajímali, a to čistě za účelem výdělku. Nikdo v těch bytech trvale nebydlí, jedná se v podstatě o apartmány určené ke krátkodobému pronájmu. Hosté se střídají jako na běžícím pásu a z původního nápadu – nabídnout za pár drobných místo na gauči – se stal pro majitele nemovitostí v atraktivních lokalitách doslova zlatý důl. Tohle už s konceptem „sdíleného ubytování“ nemá nic společného.
Hotely? Nejsou
Čekala mě pracovní cesta a potřeboval jsem se ubytovat. Na rezervačních portálech jsem hledal vhodné možnosti – ideálně přímo ve městečku, kde jsem měl pracovní povinnosti. Nejbližší trochu slušný hotel byl 25 km daleko, což nepřipadalo v úvahu. Tak jsem prohlédl i nabídky krátkodobého ubytování. Pár bytů, honosně označených jako apartmány, vypadalo použitelně. Vybral jsem ten, který se mi zdál nejlepší v poměru cena/výkon. Na fotkách vypadal slušně, recenze nebyly špatné, tak jsem ho vzal. I za cenu toho, že stál úplně stejně, jako klasický hotelový pokoj. Ale doufal jsem, že vše bude v pořádku. Ale nebylo.
Noční můra
Přijíždím a zjišťuji, že deklarované parkoviště není u mého ubytování, ale asi 500 metrů daleko. Skvělé. Takže nechávám auto na silnici na blikačkách, vyndávám kufr a hledám schránku s mými klíči. Nakonec ji najdu, klíč je uvnitř. Odemknu vchodové dveře a ocitám se na tmavé chodbě, kde skoro nesvítí světlo a panuje hrozný zatuchlý zápach. Jdu rovně, začínám mít strach. Doleva, doprava, zase doprava, pár schodů nahoru, vlevo a konečně vidím dveře s číslem 7. Hmm, šťastné číslo, pomyslím si.
Odemknu, vstoupím – a okamžitě ucítím zápach z odpadů, pravděpodobně výsledek špatné práce instalatérů. Jinak je sice na první pohled čisto, ale ve srovnání s fotkami vypadá pokoj příšerně. Holt filtry a umělá inteligence se asi pořádně zapotily. Starý nábytek, poškozená podlaha, špinavé zdi, rozvrzaná postel, rezavá lednice. Ach jo. Přemýšlím, co teď.
Sedám na židli, vytahuji mobil a snažím se najít alternativu. Smůla, všechno ostatní je plné. Ach jo, vypadá to, že jsem „vyhrál jackpot“. Nechávám kufry v pokoji a jedu zaparkovat. Další problém – místa pro ubytované jsou všechna obsazená. Volám na kontaktní číslo, co teď? Prý asi 200 metrů odsud je ulice, kde se dá parkovat. Tak vyjíždím, až na několikátý pokus nacházím volné místo. Vystupuji, zamykám auto, jdu zpátky na pokoj. A začíná pršet… Skvělé, to ještě scházelo.
Jen na pár hodin
Dorazím do pokoje, chci se umýt, ale ručníky jsou cítit zatuchlinou a ve sprchovém koutě je na silikonu tolik plísně, že se tam neodvažuji vstoupit. Dneska to bude bez mytí. Chci si aspoň dát kávu – v popisu ubytování psali, že je k dispozici kapslový kávovar s kapslemi. Kávovar tu je, ale kapsle nikde. Prohrabu celou kuchyň a nic.
Nemůžu tam vydržet, necítím se tam vůbec dobře. Otevřu okno do vnitrobloku a vidím pár metrů ode mě tři pochybná individua, v ruce cigaretu a plechovku piva. Rychle okno zase zavírám a zatahuji žaluzie. Co teď? Beru peněženku, cennosti do batohu a vyrážím ven. Najdu si kavárnu, potom restauraci. Daří se. U kávy znovu zkouším najít jinou možnost ubytování – nic, vše je už moc daleko. Po kávě jdu na večeři, ta se neobejde bez několika piv.
Rozhodnu se „otupit“ alkoholem, což vychází. Najednou už mi ten pokoj tolik nevadí. Platím, vracím se a jdu spát. Díky pivu jsem značně otupělý, převlékám se do pyžama, svalím se na postel a za chvilku usnu. Budík mě budí za 6 hodin, vstávám, rychle si vyčistím zuby, navoním se a mizím. Při odchodu přemítám, jaké to bylo. Na 6 hodin, po několika pivech, se to ještě dalo. Ale trávit tam celý den, nebo dokonce víkend? Proboha, noční můra.
Vám to přijde normální?
Fotky byly extrémně upravené, s tím nic nenadělám. Fotky od hostů jsem nenašel. Recenze? Vesměs dobré. A tady se musím zarazit – opravdu někomu taková hrůza připadá v pořádku? V čem proboha žijete vy, kteří jste tomuhle ubytování dali deset z deseti? Já dávám jediný bod a k němu dostatečně obsáhlý komentář, abych varoval ostatní, kteří by se tam třeba chtěli ubytovat také. Díky mně nemusíte.
