Článek
Nemám nic proti tomu, když rodiče podporují svoje děti – pomohou jim finančně, když to potřebují, vyžehlí za ně různé problémy. Prostě je to normální věc, pokud je to dítě mladé, stále žije u rodičů a studuje. Ale jakmile se tohle děje v pozdějším věku, je to pro mě nepochopitelné. A bohužel, tohle se v mé rodině děje.
Dostává peníze i v dospělosti
Dlouho mi připadalo, že si sestra žije nějak nad poměry, že musí utrácet více, než vydělává. Neměla žádnou extra práci a člověk si prostě dokáže snadno spočítat, kolik co stojí. No, nějaké náznaky toho, že snad má od rodičů peníze navíc, už dřív proběhly. A když mi to vrtalo hlavou stále více, prostě jsem se jí na to zeptal – na rovinu, upřímně.
A když se z té otázky začala viditelně vykrucovat, bylo mi jasné, jak to je a co se děje. Nakonec to přiznala: jo, dostává od rodičů peníze i v dospělosti, protože je prý sama, musí platit bydlení a sama by prý dobře nevyžila. A já jen seděl, zíral a kroutil hlavou.
Desítka měsíčně
Pochopitelně mě zajímala ta částka. Postupně to z ní lezlo – prý „pár tisíc“, ale nakonec přiznala, že je to kolem 10 000 Kč měsíčně. Cože? Takže ona, aby měla spokojenější a lepší život, dostává od rodičů 10 000 Kč měsíčně jen tak? Jen proto, že má horší práci a bydlení než já a jen proto, že žije sama a nemá partnera, se kterým by se to lépe táhlo? Nevěřil jsem vlastním uším.
A nechápal jsem, že jí to není divné. Deset tisíc měsíčně – to je 120 000 Kč ročně, které si mohli užívat naši rodiče. Mohli za to cestovat, mohli si něco koupit. Místo toho to rozfofrovala jen a pouze ona: za věci, které rozhodně nejsou nezbytné. Protože značkové oblečení, kosmetika, kadeřnictví, manikúra, pedikúra – to nejsou věci, které bychom k životu nutně potřebovali.
Ať se má, jako ty
Když jsem konfrontoval rodiče, byl jsem v šoku ještě víc. Ono jim to připadá nejen normální, dokonce férové. Prý „když se mám dobře já, měla by se mít dobře i moje sestra“. Proboha, to myslí vážně? To, že se mám dobře já, je jen proto, že pro to v životě něco dělám a snažím se. Ona nemá, protože nemá absolutně žádnou motivaci, když dostává peníze od jiných – peníze, na které nemá nárok a nezaslouží si je.
Nespravedlnost
Chápu, že rodiče chtějí, aby se jejich děti měly dobře. Ale svět není spravedlivý; všichni se nemohou mít stejně. Někdo se má lépe, někdo hůře. A moje sestra si nemůže stěžovat na nuzné podmínky. Kdyby slevila ze svých nároků a požadavků, žila by naprosto normální, průměrný život. A mí rodiče by si mohli začít žít ten trochu nadprůměrný. A to je věc, kterou bych jim přál. Ale sestřin ani jejich názor očividně nijak neovlivním.
