Článek
Nechodím s kolegy během polední pauzy na oběd, raději si nosím jídlo v krabičkách z domu. Když se jde večer na pivo, zúčastním se, ale nijak to nepřeháním. Oblečení kupuji výhradně ve velkých řetězcích, kde lze tričko sehnat za pár desítek korun. Když to jde, jezdím do práce na kole. Moje peněženka je plná slevových kartiček a můj mobil obsahuje spoustu slevových aplikací.
Jsem divný?
Ano, takhle to může vnímat mé okolí. Nedivím se, že mě mají za podivína nebo sociální případ. Když se rozhlédnu kolem, vážně se vymykám. Moji přátelé a kolegové prostě neřeší, kolik je stojí oběd v restauraci, a o polední pauze jdou tam. Je jim jedno, kolik piv za 65 Kč vypijí večer v hospodě. Neřeší, jestli je maso v akci, když se rozhodnou grilovat. A o akčních letácích či slevových aplikacích nemají ani páru.
V porovnání s nimi jsem opravdu divný. Asi bych lépe zapadl někde ve vyloučené lokalitě, kde lidé obracejí každou korunu, nebo v domově seniorů, kde si dříve narození s důchodem také nemůžou moc vyskakovat. Já ale na rozdíl od nich mám poměrně slušný příjem – jen ho nechci rozházet za zbytečnosti.
Proč rozhazovat?
Ano, jsem spořivý, a proč ne? Nevidím důvod platit za něco dvojnásobek, když to minulý týden stálo polovinu. Proč bych měl za tričko dávat několik stovek jen proto, že má na sobě určitou značku? A že mi připadá cena piva v restauraci přehnaná? Nikdo mě nenutí tam chodit, nikdo mě nenutí pít.
Zkrátka nevidím důvod, proč bych měl rozhazovat, když peníze sice mám, ale můžu je využít jinak. Jestli šetřím vodou, elektřinou nebo plynem, logicky se snažím šetřit i peníze. To, že je mám, přece neznamená, že je musím bezhlavě utrácet.
Tak jsem jim ukázal fotky z dovolené
I když, nakonec je vlastně utrácím – za věci, které jsou ve své podstatě taky zbytečné. Člověk je ke každodennímu životu nepotřebuje. Je to moje záliba, koníček a radost. Mám na mysli cestování, možnost poznávat svět. A díky tomu, že šetřím, mi zbyde víc peněz na cesty. Pořád cestuji „low-cost“ – žádné opulentní hotely s all-inclusive, nýbrž levné letenky, ubytování v soukromí a žádné zbytečné utrácení. Jde mi víc o to vidět zajímavá místa, než se rozvalit v luxusním hotelu.
Takže když si mě naposledy dobírali, že jsem škudlil a „sociál“, vytáhl jsem svůj starý dotykový mobil za pár tisícovek a ukázal jim, kde všude jsem za poslední půlrok byl. Kolik toho viděl a poznal. A najednou bylo ticho.
Každý, co má rád
Někdo si užívá, že může jít každé poledne na meníčko do restaurace, jiný vypije deset piv v hospodě. Já tohle oželím, dám peníze bokem a mám z nich pak něco, co je pro mě osobně lepší. Ano, i já ty peníze utratím za věci, které nepotřebuji k přežití. Jenže jsou to zážitky, a ty mají podle mě větší hodnotu než výdaje mých kolegů. Tak schválně, kdo z nich si příště přinese krabičku k obědu, nepůjde na pivo a bude na sociálních sítích machrovat, kam se zaletěl podívat?
