Současná vláda mi vyhovuje. Nechci, aby byl stát jenom komfortní mamahotel

Na internetu či na sociálních sítích se můžeme dočíst a v hospodách a pivnicích můžeme slyšet, že se prý vláda o své občany moc nestará. A já se ptám: Není to tak správně? Když se předchozí vláda za dob koronavirové pandemie chovala až příliš aktivně, bylo to prý špatně. A teď, když je vláda ke svým občanům až příliš apatická, taky to není dobře. Ale proč?

Slyšeli jste už pojem „mamahotel“? Většina z nás v něm nějakou dobu žila. Někdo pár měsíců, někdo pár let, někdo ho ještě neopustil. Řeč je o bydlení u rodičů, především u maminky. Pokud takto žijí mladí studující, je to v pořádku. Ale po skončení školy je načase najít si práci a postavit se na vlastní nohy. Jenže ono to není tak snadné – člověk se těžko vzdává komfortu, který mu mamahotel nabízí.

Stačilo přijít k lednici a vždy v ní něco bylo. O každodenní teplé jídlo nebyla nouze. Pokoj byl víceméně uklizený, prádlo vyprané, odpadkové koše vynesené. Prostě komfort jako v hotelovém pokoji se všemi službami, jen s tím rozdílem, že kromě drobného příspěvku se vlastně neplatilo nic. A někteří by chtěli, aby takový komfort nabízel i stát. Proč?

Stát by nám měl zajistit bezpečnost, infrastrukturu potřebnou k životu, měl by umožnit studium a zajistit zdravotní služby. Měl by být solidární s těmi, kteří se ocitnou v problémech. To by měl být primární účel státu – zajistit, aby lidé na jeho území mohli bezpečně, komfortně a plnohodnotně žít, a nabídnout pomoc těm, kdo ji opravdu potřebují. Tím by ale úkoly státu měly v zásadě končit.

Jsou však lidé, kterým je tohle málo. Chtějí doslova „mamahotel“. Aby se stát postaral, aby vzrostla minimální mzda nebo aby rostly mzdy ve všech oborech – nejen ve státním, ale i v soukromém sektoru. Aby stát zajistil levné energie, tedy aby se za plyn a elektřinu platilo co možná nejméně. Aby se dokonce montoval i do cen potravin a různými opatřeními ovlivnil, za kolik se u nás bude prodávat třeba máslo nebo slepičí vejce.

Kdo byl na povinné vojně, možná si na tohle socialistické heslo vzpomene. I když se mu dnes smějeme, jeho základní poselství by se dalo vztáhnout i na dnešní dobu. Proč by se měl stát, proboha, angažovat v tom, kolik kdo bere ve své práci, nebo zda jsou energie dostatečně levné? Co bude dál – bude stát vyjednávat i levné tarify u mobilních operátorů nebo poskytovatelů internetu?

Když stát zařídí snížení cen energií a zvýšení platů, co to udělá s naší vlastní motivací něco dělat? Mizivou. Člověk bude sedět s rukama v klíně a spoléhat, že se o všechno postará někdo jiný. Mně tahle vláda vyhovuje – nechává nám určitý prostor. Když chci vyšší plat, zajdu za šéfem a vyjednám si ho. Když chci levnější plyn a elektřinu, změním dodavatele. Když chci cokoli, musím proto sám něco udělat. A jestli se mám nakonec o něco lépe než někdo jiný, je to tím, že jsem pro to sám něco udělal. Proměnit náš stát v mamahotel zní možná socialisticky hezky, ale je to holý nesmysl.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mamahotel, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-cvvm-duvera-v-hlavu-statu-mirne-ochabla-u-vlady-a-poslancu-stagnuje-266544, https://www.novinky.cz/clanek/domaci-vladni-sliby-chyby-od-digitalizace-a-skolstvi-az-po-konsolidaci-financi-40494451, https://medium.seznam.cz/clanek/richard-pokorny-vlada-petra-fialy-nemuze-za-dusledky-chyb-babisovy-vlady-97040