Článek
Co si dělám ve svém bytě, je jen a pouze moje věc. Chápu, že vedení SVJ v domě může mít obavy, aby nevznikl problém se společnými částmi, nosnými zdmi a podobně. Jenže základ by měl být vzájemný respekt, slušnost a ohleduplnost. Když se já snažím, aby rekonstrukce byla profesionální, co nejrychleji hotová a aby sousedy rušila minimálně, očekávám podobně vstřícný přístup i z druhé strany.
„Jdu to zkontrolovat“
Makáme, bordel všude, prach, hluk… a najednou zvonek. Otevřu dveře a ve futrech stojí soused — člen výboru SVJ. A že se prý potřebuje podívat dovnitř, protože má „právo to zkontrolovat“.
Kroutím hlavou. Fakt nemám potřebu, aby se mi někdo motal po bytě ve chvíli, kdy je tu největší chaos. A úplně stejně to vidí i má partnerka, která mu rovnou řekne, že teď není vhodná doba na žádné kontroly, a pošle ho pryč.
Za deset minut je zpátky. Tentokrát má v ruce papír a teatrálně s ním mává: stanovy SVJ. Podle něj má prý výbor pravomoc kontrolovat rekonstruovaný byt.
Dobře, tomu rozumím. Jenže nikde není napsáno, že může chodit nárazově, bez ohlášení, zrovna do největšího bordelu, když se to tu řeže, bourá a běhá. Takže podruhé — úplně stejně rázně — měl smůlu.
„A vy tomu vůbec rozumíte?“
Večer jsme za ním zašli: tak co přesně chcete? Prý kontrolovat rekonstrukci. Řeknu: „Dobře. Jestli na to máte právo, fajn. A vy stavebnictví vůbec rozumíte?“
A on, že ne.
To nás pobavilo. Co by tam jako chtěl kontrolovat? Co by poznal? Tak jsem mu to řekl narovinu: „Jestli jste zvědavý, jak to budeme mít, přijďte, až to bude hotové — klidně vás pozvu na kafe.
Ale jestli chcete opravdovou kontrolu, jestli je všechno v pořádku, tak si vezměte někoho z oboru. Odborníka. Domluvte si termín a my s tím problém nemáme — ať zkontroluje, jestli se nezasahuje tam, kam se nemá, a jestli je všechno v souladu se společnými částmi domu.“
A byl klid
Týden, dva, tři… nic. Žádná ohlášená návštěva, žádná neohlášená kontrola.
Pak pana Dvořáka potkáme na chodbě a zeptáme se, kdy tedy přijde. A on že nikdy. Že nám prý věří, že to děláme správně, odpovědně, a že máme šikovné řemeslníky.
A v tu chvíli mi došlo, o co šlo od začátku. Ta jeho první návštěva nebyla žádná „kontrola“. Byla to zvědavost. Nebo potřeba lézt lidem do bytu. Nebo si prostě jen udělat dobrý den tím, že je ve výboru a má nějaké pravomoci. Očividně všechno dohromady.
