Článek
V obchodě jsem už zažil opravdu různé bizarní věci, ale musím se přiznat, že tohle bylo vyloženě nad moje chápání. Že někdo krade druhým věci z košíku, že se někdo pobije u regálu s akčním zbožím, že někdo chodí několikrát, aby vyzrál nad limitem nákupu — to všechno znám a na to vše jsem si zvykl. Ale to, co jsem zažil teď, to pro mě byla novinka.
Samoobslužná pokladna
Jako vždy jsem zamířil na samoobslužnou pokladnu. Zatímco u běžné, jediné otevřené, byla fronta, tady bylo prázdno. Jen já a další dva zákazníci. Mezi nimi starší muž, který právě platil. Jal se markovat nákup a zaplacené věci si dával do košíku. Čekal jsem, že odejde, ale v tom to přišlo. Na paní, co se starala o zónu samoobslužných pokladen, spustil, že chce peníze za to, že dělá její práci.
Zaplaťte mi
Paní zprvu nevěděla, jestli je to nějaký druh humoru, nebo o co pánovi jde. Ten ale stále opakoval, že nebude dělat bezplatného brigádníka, že on markoval nákup, a tak má nárok na peníze, stejně jako je bere pokladní. Zaměstnankyně supermarketu se ho snažila uklidnit, dokola mu opakovala, že to není možné. Ale pán stále, že zadarmo jim tam teda dělat nebude, to ať zapomenou. No, a mně tahle groteska začala vyloženě bavit.
Když s pánem nebyla rozumná řeč, zavolala pracovnice supermarketu manažera, který přišel v doprovodu ochranky. Na něj starší chlapík spustil to stejné, že chce peníze. Že prý kde to jsme, aby si zákazník sám markoval zboží, aby zadarmo dělal práci někoho jiného. A že tu svou si cení na rovnou padesátikorunu. „No, to je docela dost za pár minut práce,“ odvětil mu manažer.
Někdo vás nutil
„Mám svou cenu,“ odvětil mu senior. Manažer se nenechal vyvést z míry a rozhodl se tenhle bizarní konflikt rychle ukončit, protože už se kolem samoobslužných pokladen začalo tvořit celkem velké publikum lidí. A toho manažer obchodu zdatně využil. „Vážený pane, kdo vás nutil jít na samoobslužnou pokladnu? Odpovím za vás: nikdo. Tak co tady teď na nás vůbec zkoušíte?“
Senior zalapal po dechu a manažer pokračoval: „Pokud chcete peníze, musíte s námi podepsat smlouvu, projít zaškolením, projít všemi bezpečnostními školeními a až potom můžete být naším zaměstnancem. Pojďte tedy, jdeme to sepsat, obětujte tak deset hodin vašeho času a poté vám tu vysněnou padesátikorunu bez problémů dám.“ Takhle to manažer s úsměvem na rtech zakončil.
Odešel
A co ten naštvaný chlapík? Po téhle dobře mířené ráně naskenoval svou účtenku, nechal si otevřít bránu a odešel pryč. Mlčky, očividně dotčený, že ho někdo během krátké chvíle ztrapnil. Ostatně, co čekal? Na kasu ho nikdo jít nenutil a že je snad brigádník — to jsou pouze podivné internetové plky.
