Článek
Vždycky jsme byli rádi, když moje matka, tedy babička mého syna, pohlídala. Někdy jenom pár hodin na odpoledne, jindy třeba celý víkend. Jak se jí chtělo nebo jak jsme potřebovali. Byli jsme si jistí, že syn je dobře vychovaný, má dobré návyky, je samostatný, a že se samotným hlídáním rozhodně nebude žádný velký problém. A taky že jo, babička si ho vždy chválila, jak si to s ní užívá.
Jako u babičky
Vždycky jsme si mysleli, že se mu babička opravdu věnuje. Že si spolu hrají, že dělají různé aktivity, že se prostě nenudí. Ale jednoho dne jsem zjistil, že je to úplně jinak. Stačilo k tomu jedno nevinné synkovo prořeknutí. Nějak jsem ten den neměl náladu, tak jsem ho posadil k televizi, zapnul ji, dal mu do ruky pytlík křupek a lehl si vedle něj na gauč s mobilem v ruce. Prostě únava, tak si na pár desítek minut odpočinu, řekl jsem si.
A najednou synek prohlásil větu, kterou z paměti nikdy nevymažu: „Jako u babičky.“ A já zpozorněl a začal se nenápadně vyptávat, co tím myslí. Došlo mi, že asi s babičkou koukají na televizi a jedí chipsy. Ale jak často, jak je to běžné?
Mě to baví
Několik nenápadných, dobře mířených otázek a věděl jsem, že u televize s pytlíkem chipsů tráví čas skoro neustále. Že si moc nehrají, že moc nikam nechodí, že se jenom válí na gauči, něco jedí a dívají se na televizi. A tahle informace mě tedy dost znechutila, ale ne tolik jako to, co jsem se dozvěděl ještě po chvíli.
Synek nejprve řekl, že ho to baví. No, nedivím se. Televize, válení se a slané nezdravé věci — to má rádo každé dítě. A když jsem se ho zeptal, proč mi to nikdy neřekl, tak mě šokoval ještě o kousek víc. Prý mu babička říkala, aby to neříkal, že je to jejich malé tajemství. A já, zcela znechucen, jsem začal okamžitě volat své matce, abych se jí na to zeptal.
Je to náročné
Volám, ptám se a po chvíli zapírání skutečně kápnula božskou. Ano, tráví většinu dne takto. A matka se hned začala obhajovat, že je to proto, že je pro ni péče o dítě v jejím věku už náročná. Že to nezvládá, že potřebuje relax. A já se nestačil divit. Vždycky líčila, co všechno spolu dělali, vždycky tvrdila, jak je hodný, jak spolu vše zvládají. Takže tohle všechno byla očividně velká lež.
A já udělal jasné rozhodnutí. Další hlídání maximálně na pár hodin, a to venku. Doma rozhodně ne a na víkend v žádném případě. Nemám nic proti tomu, když si v průběhu dne odpočinou, to je naprosto v pořádku, samozřejmé, a chápu to. Ale vadí mi, když se válejí celé dny. To není žádná péče, kterou bych chtěl. Dokud se tohle nezmění, prostě ho na víkend neuvidí.
