Článek
Mají babičky svá vnoučata rozmazlovat? Jasně, že ano. Pobyt u nich nemá být drezurou ani vojenským cvičením, ale především zábavou. Neříkám, že má být všechno dovoleno a že bych potom strávil půl týdne tím, že dám potomka dohromady. Ale pokud bude jíst trochu nezdravěji, půjde spát později a stráví u televize více času než doma, nevidím na tom nic špatného.
Jedna ano, druhá ne
Může se zdát, že moje maminka je dokonalá, zatímco tchyně špatná. Ale tak to úplně není. Tchyně zkrátka není tou babičkou, která by chtěla své vnouče rozmazlovat. V porovnání s její péčí a výchovou jsme to my, kdo dítě rozmazluje. Ona stanovuje jasná pravidla, zatímco u nás doma je to spíše o respektu a volnější výchově. U ní je to o autoritářském režimu. A co druhá babička, tedy moje matka? Ta je taková, jaká má být – prarodič, který své vnouče rozmazluje, ale zároveň dodržuje jasná pravidla a hranice.
Bez sladkého
Co je špatného na tom, že dítě dostane bonbon, sušenku nebo kousek čokolády? Pokud má normální zdravý jídelníček, není obézní a má dostatek pohybu, nevidím v tom problém. Ano, konzumuje cukr, ale zase ho velmi rychle vyběhá. A co je špatného na tom, udělat mu život o něco sladší? I my dospělí občas máme chuť na něco sladkého, nebo si dáme pivo či víno. Tak proč by dítě nemohlo mít občas bonbon?
Moje tchyně je v tomto ohledu velmi striktní. Sladkosti podle ní do úst dětí nepatří. Když má syn chuť na něco sladkého, dostane kousek ovoce. Žádný bonbon, čokoládu ani sušenku. Tu si může sníst až doma, u nás, ale u babičky, mé tchyně, ne. Výjimkou je snad jen zmrzlina v létě. Takže teď má syn na půl roku utrum.
Ať myslí na následky
Vlastně mi je jedno, jak to u tchyně probíhá, když hlídá. Stejně jako tolerujeme volnost u jedné babičky, tolerujeme i přísnost u druhé. Jen by si tchyně měla uvědomit, jaké to může mít následky. Pokud náš syn nemá sladkosti zakázané a může si je v omezené míře dopřát, nemyslím si, že je dobré mu je po celé tři dny úplně odpírat.
Jasně, zvládne to i bez nich. Kousek ovoce mu také dodá cukry. Ale dříve nebo později začne přemýšlet nad tím, kde je mu lépe – doma, nebo u jedné či druhé babičky. A ne, nejde o ten kousek sušenky, ale o to, jak se výchova u jedné babičky liší od té, kterou má doma a kterou považuje za standard. Ostatně, my, dospělí, také raději trávíme čas s lidmi, kteří jsou nám názorově a chováním, zájmy i humorem blízcí. Nebo ne?
