Článek
Nedávno mě zde pobavil článek, ve kterém si maminka stěžovala, že tchýně nechce dávat jejímu dítěti sladké. Místo toho, aby ho ládovala sladkým, tak mu dává ovoce a věnuje se mu.
Maminka v článku projevila obavy, že se to následně odrazí ve vztahu vnoučete k babičce, protože k ní nebude jezdit, když mu ta zlá babička ani sladké nedá.
Možná není správně zvolené slovo „pobavil“, protože maminku situace viditelně trápila. Ale lepší slovo jsem opravdu nenašla.
Generační neshody jsou normální
Přístupy k výchově se mění pořád. To, co bylo dříve normální, je dnes kritizováno. Řeč je například o fyzických trestech. Když za mých mladých let nějaké dítě provedlo něco, co už bylo přes čáru, dostalo facku nebo na zadek.
Ať se to všem líbí nebo nelíbí, pomohlo to a většinou si dané dítě již nedovolilo takovou věc udělat znovu. Z dnešních diskuzí mám pocit, že dříve byly děti doslova týrány a mláceny každý den. Asi si každý tu dobu pamatujeme jinak. Já dostala za život dvě facky, obě si pamatuji a obě byly zasloužené.
Dříve bylo normální, že děti pobíhaly na rodinných oslavách mezi kouřícími a alkoholem posilněnými dospělými. Dnes by to bylo skoro na sociálku.
A mohla bych pokračovat. Co však zůstává a mělo by zůstat, to je péče babiček, která se vždy lišila od péče rodičů.
Definice správné babičky
Správná babička má dle nějaké lidově ustálené definice rozmazlovat. To sebou nese nulové vyžadování vychování a mnoho sladkostí. V podstatě to tak vnímá i autorka zmiňovaného článku.
Těžko však říci, kde se tato definice vzala a proč byla tak rychle přijata za zcela běžnou praxi.
Ale prostě tady je a většina rodičů automaticky reaguje na veškeré snahy babiček jako na formu rozmazlování a většinou si stěžují na to, jak je to hrozné.
„Pořád u ní jen koukají na televizi!“
„Od rána do večera babička cpe děti sladkostmi.“
„U babičky nemají děti vůbec žádnou večerku.“
A mohla bych pokračovat. Oproti tomu babička popsaná v článku je doslova rarita!
Co já bych dala za to, kdyby mi babička nevracela děti, kterým ještě v jedenáct večer nedochází energie, protože jak babička s radostí oznámí už při vracení dětí, tak „zlatíčka snědla celé šuple plné sladkostí“. Jupí, díky babi!
Problém podle mě není v tom sladkém, ale v tom, co autorka píše dále. Jde o výchovu. Doma se synovi dostává respektující výchovy, která nemá jasně vymezená pravidla, zatímco u babičky pravidla existují.
Jestli spíše maminka nemá problém s tím, že by třeba synovi ta pravidla mohla vyhovovat více? No, to ať si sáhne do svědomí sama. Já se vrátím k babičkám.
Moje definice babičky
Moje definice babičky je úplně jiná, než ta zakořeněná. Pro mě je babička osobou, která má vyplnit mezery ve výchově rodičů. To, na co unaveným rodičům už nestačí síly nebo sami neumí.
Konkrétní příklad uvedu na své tchýni. Kdykoliv u ní moje dcera je, tak se vrátí s pletením nebo háčkováním. Já to neumím a jsem vděčná, že babička tento můj nedostatek dceři saturuje.
Je to zároveň babička, která si udělá více času a hraje si s dětmi deskové hry, na které nám bohužel moc času nezbývá.
Babička bere děti do lesa a na výlety, na které já už nemám sílu. Já jsem spíše typ na zážitkové akce pro děti či muzea.
Chápete, co tím myslím? S tchýní se vzájemně doplňujeme a díky ní mají děti od všeho trochu.
To je podle mého názoru role babičky, která samozřejmě má dítě více rozmazlovat, ale zároveň má rozum. A babička ve zmíněném článku rozum má. Ví, že vnuk má sladkého doma dost, tak mu raději nabízí ovoce. Věřím, že to vnukovi vůbec nevadí a prosím - více takových babiček!
