Článek
Kde zaparkovat u supermarketu? Kdybych měl nové, drahé nebo unikátní auto, logicky ho nechám co nejdále od vchodu, nejlépe uprostřed volného parkoviště, kde málokdo zastaví. Mám tak jistotu, že mi ho nikdo neodře nebo neobouchá dveřmi.
Jestliže mám ale auto úplně obyčejné, průměrné, hledám místo co nejblíže vchodu. Člověk je holt tvor pohodlný a já v tomto směru nejsem žádnou výjimkou. Čím méně kroků udělám, tím lépe. A tak když vidím volné parkovací místo blízko vchodu, pochopitelně tam jedu.
To jste musel zastavit vedle mě, jak mám naložit nákup?
Přijíždím na parkoviště, odbočuji do uličky přímo naproti vchodu. Projíždím ji a najednou vidím volné parkovací místo. Na nic nečekám, dávám blinkr a zatáčím. Auto srovnám tak, aby bylo přesně uprostřed daného prostoru, pěkně mezi čárami. Kdyby takhle parkoval každý, byla by to paráda.
Netušil jsem ale, jaké problémy si tím způsobím. Vystoupím z auta a k tomu vedlejšímu se blíží postarší dáma s košíkem. A hned na mě docela nahlas a agresivně spustí: „To jste musel zastavit vedle mě, jak mám naložit nákup?“
Chvíli mi trvá, než pochopím, že je to skutečně mířeno na mě. Prostě jsem zastavil na volném parkovacím místě a nic špatného jsem neudělal. Dokonce jsem si pohlídal, abych nestál těsně u žádné z čar. Prostě ukázkové parkování, z něhož by měl radost nejeden instruktor autoškoly.
Do kufru!
Podíval jsem se na dámu a odsekl: „Do kufru.“ A šel jsem si po svém, neměl jsem sílu ani chuť se hádat s agresivním a neohleduplným člověkem kvůli její chybě. Obzvlášť když byla minimálně polovina parkoviště volná.
Pochopil bych, že by se mohla zlobit, kdyby na celé uličce stálo jediné auto a já bych zaparkoval hned vedle něj. I když by to reálně ničemu neodporovalo, byl by to zbytečný naschvál.
Jenže já zaparkoval do posledního volného místa v plné řadě. Pokud dáma plánovala nakládat svůj nákup bočními dveřmi, měla si vybrat takové místo, kde by kolem stála osamoceně. A pokud chtěla pohodlně nakládat do kufru, neměla na parkovací místo couvat, ale přijet popředu. Teď se ke svému zavazadlovému prostoru s košíkem nedostane, což ale není můj problém.
Už byla pryč
Když jsem se vracel z nákupu, paní i se svým autem už byla pryč. Na mém autě nebyl ani škrábanec, takže se vše obešlo bez úhony a nějak to nakonec zvládla. Ale kde se v lidech bere ta zášť a bezdůvodná zloba vůči druhým, kteří nic špatného neudělali, to nechápu. Třeba se příště poučí, jak se správně parkuje u supermarketu, když plánujete velký nákup.
