Článek
Mám názor, že pokud někomu jeho práce nevyhovuje, ať ji nedělá. Pokud ale v dané pozici setrvává, nikoho nezajímá, jaké má problémy a co ho trápí. To si má vyřešit ve svém osobním životě, mimo pracovní dobu. Jakmile je v práci, v tomto případě za kasou v supermarketu, měl by dodržovat pracovní smlouvu a etický kodex. Jednoduše řečeno, má tu být pro zákazníky a chovat se k nim mile.
Ach, ty slevové věrnostní kartičky
Někteří je mají uložené v mobilu, jiní je nosí v peněžence. Řeč je o slevových kartičkách. Ty už dávno nejsou jen prostředkem ke sběru osobních dat zákazníků. Dneska bez nich skoro žádnou slevu nedostanete. A tak je začíná používat i ten, kdo je dlouhé roky bojkotoval – třeba já. Ve frontě u pokladny je už jen málokdo, kdo by neměl v ruce nebo v telefonu věrnostní kartu. Prostě je to potřeba.
Čím víc je to nutnost, tím méně intuitivní bývá jejich načítání. Zlaté časy, kdy si kartičku vzala do ruky pokladní nebo čárový kód načetla ručním skenerem! Teď jsou na všechno automatické „udělátka“, někde dokonce schovaná za plexisklem s malým výřezem. A my zákazníci se mnohdy marně snažíme kód z kartičky načíst. Čím méně jsme zruční a zkušení, tím hůře to jde.
Tak dělejte, jsou tu další lidi
Stojím ve frontě, přede mnou seniorka s běžným, větším nákupem. Nijak nespěchá, ale ani nezdržuje. Pokladní markuje její zboží a seniorka se marně snaží načíst svou kartičku. Šermuje s ní před zabudovaným skenerem, přibližuje, oddaluje, otáčí doprava, doleva… A nic. Nedaří se, kód se ne a ne načíst. Namarkovaný nákup se za pokladnou kupí, paní začíná být nervózní a mladá pokladní taky.
„Tak dělejte, jsou tu další lidi,“ procedí pokladní arogantně směrem k seniorce, na které je vidět, že ani jí tato situace není příjemná. Vstupuji do děje já: „Trocha slušnosti by nezaškodila,“ napomenu prodavačku. Starší paní si viditelně oddychne a mladá brigádnice najednou projeví iniciativu. Vezme si kartičku a pomůže seniorce s jejím načtením. A je hotovo! Stačilo místo zloby projevit trochu dobré vůle a hned to jde.
I mně vadí zdržování
Samozřejmě, že pokud si nějaký senior přede mnou dává zbytečně na čas, přijde si poklábosit a peníze s kartičkou hledá až na poslední chvíli, štve mě to. Ale když vidím, že paní nijak nezdržovala, vše měla připravené a jediný problém nastal při čtení kódu, tak si takové jednání nezaslouží. Chyba očividně nebyla na její straně.
Pokud obchody nechtějí do načítání slevových kartiček zapojovat pokladní, ať přijdou s intuitivnějším řešením. Jestliže dnes existují obchody, které markují zboží bez čárových kódů pomocí RFID čipů, ať mi nikdo neříká, že i skenování zákaznických karet u pokladen by nešlo vyřešit lépe. A když to nejde, ať tam jsou pokladní od toho, aby pomohli, a nechovají se drze, odměřeně a nepříjemně k zákazníkům, kterým jejich „vychytávka“ nefunguje. Ne každá seniorka bude mít za sebou ve frontě chlapa jako já, který by se jí zastal.
