Článek
Když si jdu ráno do obchodu koupit svačinu, samozřejmě že trochu spěchám. Vezmu nějaké pečivo, sýr nebo uzeninu, láhev s pitím a mířím k pokladně. A když jsem v obchodě, kde není samoobslužná kasa, musím do fronty. Ne že bych tam nějak nervózně přešlapoval, ale když je otevřená jen jedna pokladna a u ní je fronta, tak mi to pochopitelně vadí.
To je doba
Šlo to pomalu a přede mnou stál senior s plným vozíkem, který se ještě rozhodl popovídat si se svým kamarádem, kterého tu potkal. Rozebírali život, manželky, zdraví i večerní pivo v hospodě. Místo aby vyndával věci na pás, tak se vykecával. Až poté začal konečně něco dělat. Ale v tempu… no, to i želva by to dělala rychleji. Už byl on na řadě, ale třetina jeho nákupu byla stále ještě ve vozíku. A pokladní čekala, až to všechno vyloží.
Chápu ji: když začne markovat, začne se jí to zase kupit za pokladnou a bude čekat, než se ten pomalejší pán přemístí a všechno si zase hodí do vozíku. A tak čeká pokladní, čekám já a muž si vše ve svém klidném tempu rovná z vozíku na pás.
Jdu před něj
A mě už to nebaví, ztrácím trpělivost. Mám v ruce sáček s pečivem, salám a vodu. Říkám si, že přišla moje chvíle. Proklouznu kolem něj, mířím hned k pokladní a s úsměvem jí říkám, ať vezme zatím mě. Hned bere můj nákup, je ráda, že nebude mít prostoj, a začíná mi markovat svačinu. Toho si všimne senior a hned na mě spustí, co prý si to dovoluji, že předbíhám. Pokladní dělá, jako by nic, a já začínám argumentovat.
„Kdybyste se nevykecával a vyndával nákup od začátku, byl byste z obchodu pryč. Já tu nebudu čekat, než se uráčíte udělat, co máte,“ odbyl jsem pána, začal jsem odebírat nákup a potom jsem pípnul kartu a zaplatil. A když jsem od pokladny odcházel, podíval jsem se na něj a viděl, jak ještě pořád nemá vyloženo. Ještě dvě věci dával na pás a pak teprve mířil za paní pokladní.
Ne, nechápu
Pochopím, když se někdo snaží spěchat a nezdržovat, ale vzhledem k jeho stáří mu to už tak nejde, je pomalejší. To je v pořádku. Ale obchod není ulice, chodník ani čekárna u doktora, aby se tam chodilo vypovídat. Tohle záměrné zdržování ostatních nechápu, vadí mi. A teď jsem to vyřešil jednoduše, ku prospěchu úplně všech. Nebýt za mnou paní s větším nákupem, věřím, že by před něj šla taky.
